Blog Skautského světa

Se zakladatelem webu Fakta o klimatu Ondřejem Přibylou o vzniku stránky, jeho zkušenostech s přibližováním změny klimatu veřejnosti i o tom, jak s ní můžeme pracovat ve skautských oddílech. Kdy jste se začal setkávat s klimatickou změnou? Čím vás to téma zaujalo?   Mé první hlubší setkání s klimatickou změnou proběhlo v průběhu doktorského studia teoretické fyziky. Chtěl jsem porozumět klimatickému systému Země, začal jsem číst knihy a vědecké články o tocích tepla a záření v atmosféře. Bylo to porozumění na abstraktní úrovni rovnic. V roce 2009 jsem začal vyučovat předmět o klimatické změně na Masarykově univerzitě v Brně. Další zásadní krok nastal v roce 2019 při konání studentské stávky za klima. Bylo jasné, že zásadní roli sehrají média a jejich obraz stávky. Začali jsme s kamarádem obcházet mediální štáby a ptát se, co mají k dispozici, aby mohli stávku reportovat. Jeden novinářský štáb mi odpověděl, že si přečetli harmonogram stávky z tiskové zprávy studentů. Říkal jsem si, ž...

Se starostou Junáka – českého skauta Josefem Výprachtickým – Josém o jeho skautských začátcích, přechodu od roverských aktivit do vedení organizace i tom, kdy pro něj bylo nejtěžší hledání společného konsenzu mezi skauty. Jaké byly tvé skautské počátky? Jako dítě jsem do žádného oddílu nechodil, byl jsem až u založení oddílu. Bylo to krátce před revolucí na Proseku, kde jsme tehdy bydleli a bylo mi asi patnáct. Náhodou jsem byl na návštěvě u svého kamaráda, když ho navštívila parta lidí, která se točila kolem jednoho bývalého skautského vedoucího, a přizvala kamaráda ke spolupráci v oddíle. Mně to přišlo dobrodružné a tak jsem se přidal také a trochu nezávazně pomáhal. Po čase od oddílu část lidí odešla, jeden ze zakladatelů si založil nový vlastní oddíl a kluci z toho původního zůstali bez vedení. A já s bráchou a partou starších jsme si tehdy řekli, že oddíl převezmeme a nenecháme kluky běhat po ulici a zvlčit. Krátce po sobě z tohoto “kvasu” nakonec vznikly tři oddíly nedaleko od se...

Nad ústředním tématem tohoto čísla spolu na půdě Skautského institutu s Romanem Šantorou – Bobem diskutovali sociolog, skaut a ředitel analytického ústavu STEM Martin Buchtík a ředitel Skautského institutu a sociolog Miloš Říha – Šípek. Začnu otázkou, která je pro mě už delší dobu zajímavá. Skauting za posledních dvacet let nezažil žádný viditelný rozkol, ten snad největší střet proběhl nad barvami šátků. Patnáct let předtím přitom bylo plné rozkolů, problémů, odchodů do jiných organizací. Co to o současné organizaci říká? M. Buchtík: Podle mě to o ní říká, že se stabilizovala. Z druhé strany to může ukazovat, že ty základní otázky už byly vyřešeny a dnes více řešíme ty subtilnější. Může to být i tím, že střediska a oddíly jsou dnes více zahleděné dovnitř, samy do sebe. Šípek: Fascinuje mě, jak si naše organizace i při velké heterogenitě zachovává velkou pospolitost. V různých aspektech je i dost chytrá. Tím, jak byla vystavena tlaku a žila v poloilegalitě, si hodně navykla, že i jej...

Snaha o posílení kvality skautské výchovy i pokračování růstu organizace deklarované ve Strategii 2030 si budou vyžadovat zapojení mladých i dospělých. Základními kameny jejího úspěšného naplnění budou ochota mluvit spolu a schopnost domluvit se. Nedávno skončený Valný sněm se jako svému hlavnímu tématu věnoval projednávání Strategie 2030. Tu vzal na vědomí a zaúkoloval náčelnictvo ji letos dopracovat a schválit. Její silná ambice je esenciálně vyjádřena v části úvodní vize: „V oddílech, ve střediscích a přístavech a dalších skautských společenstvích zásadně posílíme dopad skautské výchovy především ve výchovných kategoriích skautek, skautů, rangers a roverů. Chceme být společenstvím, v němž mladí lidé v bezpečném prostředí posilují svoji odolnost. Zajistíme personální i materiální kapacity organizace, abychom umožnili zapojení většího počtu dětí a mladých lidí do skautského hnutí.” To zásadní, co z vize plyne, je důraz na zlepšení kvality skautské činnosti a další pokračování v růstu ...

S terapeutem a facilitátorem Martinem Nawrathem o fenoménu environmentálního žalu, o mladých lidech, kterých se nejvíce týká, i o tom, jak s tímto tématem pracovat ve skautských oddílech. Existuje již nějaká ustálená definice termínu environmentální žal, se kterou se pracuje napříč vědeckou komunitou nebo odbornou veřejností? Jak zní? Přístup k environmentálnímu žalu v České republice se značně liší od přístupu v zahraničí, kde je tento fenomén již delší dobu seriózně brán jako regulérní duševní obtíž. V České republice se environmentální žal nebral ještě donedávna úplně vážně, ale řekl bych, že v posledních dvou letech jsme se v tomto smyslu značně posunuli. Jednoznačnou definici zatím nemáme, ale volně bychom environmentální žal mohli definovat jako smutek nebo úzkost iniciovanou zkušenostmi s poškozenou přírodou a mizející krajinou, které se nám mění před očima, a obavami o budoucnost přírody. Osobně nevím ve svém okolí o nikom, kdo by trpěl environmentálním žalem. Je to pravděpodob...

Výchova k odolnosti je ve skautingu přítomná od jeho počátků. V souvislosti s narůstajícím počtem dospívajících čelících zhoršenému duševnímu zdraví, úzkostem nebo sebepoškozování její význam roste – větší odolnost totiž může pomáhat těmto problémům preventivně předcházet.     V posledních letech se toho v oblasti bezpečného skautingu událo opravdu hodně. Vznikl Kodex jednání dospělých, posílila Skautská krizová linka a e-mailová poradna, na velkých skautských akcích je hojně využívána služba Uši pro duši, desítky skautských vedoucích procházejí nácviky ve víkendovém nekvalifikačnímu kurzu Základů krizové intervence pro skauty. Hodně se toho teprve chystá. Připravujeme nástroj ke sběru a vyhodnocování nehod, které se během skautské činnosti dějí. Ten nám pomůže těmto nehodám lépe předcházet, nebo se na ně připravit. Díky těmto statistikám dokážeme lépe zacílit skautské vzdělávání, abychom se v programech k bezpečí věnovali opravdu těm nejčastějším a nejvážnějším rizikům. Doko...

S vedoucí oddílu skautů v Chodově, lektorkou skautských vzdělávacích akcí a zástupkyní Karlovarského kraje v Náčelnictvu Šárkou Chocovou o její zkušenosti dospělého nováčka, specifikách skautování v okrajovém regionu i nejbližších skautských plánech. Ke skautingu ses dostala jako dospělý nováček. Jak ses o skautování dozvěděla a kdy a proč ses rozhodla, že se sama přidáš? Můj syn začal někdy na začátku druhé třídy chodit do vlčat. Jeho vedoucí občas potřeboval, aby někdo z rodičů odvezl někam děti nebo věci. Jindy bylo třeba pomoct s výzdobou nebo přípravou kostýmů. Před prázdninami přišla nabídka, abych jela na týden vařit na tábor, protože nebyl k dispozici žádný kuchař. Šla jsem to zkusit a po táboře jsem za ním sama přišla a řekla mu: Už jsem s vámi stejně pořád, tak už mi dejte tu košili a chci tady být s vámi. Narodila jsem se v době, kdy byl skauting zakázaný, takže žádnou předchozí skautskou zkušenost nemám. Se skauty jsem se ale u nás v Chodově setkávala dost často. Pochopila ...