Během velkých akcí mizí okolní svět (rozhovor s J. Špatenkou - Špáťou)
S Janem Špatenkou – Špáťou o skautských akcích, které ho ovlivnily, přípravách i vedení Národního skautského jamboree i výzvách, které před skautingem v nejbližší době vidí. Kdy a jak ses dostal ke skautování? Jak vzpomínáš na svá první skautská léta a vedoucí? Začal jsem skautovat v roce 2001 v České Skalici, kde jsem bydlel a bydlím do dneška. Ke skautům mě přizval můj spolužák ze základní školy, bylo mi asi devět let. Velmi brzy jsem tomu propadl. Do té doby jsem v koníčcích nebyl moc vyhraněný, zkoušel jsem všechno od rybaření, přes tenis, fotbal a aikido. Brzy jsem od skautů přešel pomáhat k vlčatům. Viděl jsem tam možnost uplatnění a realizace. Skautování jsem věnoval většinu svého volného času. Zatímco spolužáci doma vymýšleli příběhy, aby mohli chodit za holkama, já říkal, že jdu za holkama a šel jsem do klubovny. Vedoucí, které jsem měl ve skautském oddílu, pro mě byli dlouhou dobu obrovsky silnými vzory. Postupně se však ty obdivované modly začaly dost sesouvat z piedestalu.