I ve škole děti můžou mít vládu nad tím, co budou dělat (rozhovor s K. Parvonič)
Se skautkou a ředitelkou školy Světoplavci Kateřinou Parvonič o tom, v čem její škola čerpá ze skautingu, proč naslouchat dětem a věřit tomu, že toho zvládnou opravdu hodně. Co se ti vybaví, když se řekne “ty jako dítě a škola“? Mám docela klasické zážitky, spojené hlavně s přestávkami, zbytkem jsem v klidu proplouvala se samýma jedničkama. Což dost určovalo to, jak na školu vzpomínám. Když jsem v šesté třídě přišla na třeboňský gympl, bylo skvělé, že hned vedle byla skautská klubovna. Pak už se mé vzpomínky na školu vážou k tomu, že chystat schůzku je možné i o velké přestávce. Před několika lety ses rozhodla založit vlastní školu, která se jmenuje Světoplavci. Bylo založení školy něčím, cos měla delší dobu v hlavě, co sis plánovala? Na pozadí všech mých prací v posledních dvaceti letech bylo, že se to někdy stane. U lidí působících ve formálním vzdělávání jsem se velmi často setkávala s tím, že „něco nejde“. Mluvili o tom, že ve škole se děti dost věcí prostě musí naučit, že tam není