Blog Skautského světa

S psychologem Petrem Mackem z Masarykovy univerzity o dnešních dospívajících, jejich rozmanitosti a rostoucích pocitech nejistoty a potřeby sebedůvěry. Můžete vzpomenout na vaše dospívání? Jaké bylo, kde jste jej prožíval a jak se o vaší generaci v té době mluvilo? Dospíval jsem v průběhu šedesátých a sedmdesátých let na Vysočině ve Žďáru nad Sázavou. Na dospívání mám pěkné vzpomínky. Tématu dospívání se profesně a odborně věnuji celý život. Nebylo to pro mě nijak krizové období, ale mělo velký impakt na můj další život. Byla to doba, která může být pro současnou generaci v lecčems těžko pochopitelná. Když mi bylo dvanáct let, zažil jsem srpnové události roku 1968. Adolescenci jsem pak prožíval v době normalizace. I dnes si říkám, že je důležité, abychom se jako výzkumníci na daná období dívali očima dospívajících, jejich psychikou, potřebami. Jako dospělí už máme většinou odstup a vidíme věci z nadhledu. Sám jsem si tedy toto období reflektoval a vzpomínal na to, co mi v patnácti či

Dva vedoucí oddílů a zpravodajka VRJ pro program v online diskuzi Skautského světa hovořili o délce táborů, zapojení dětských účastníků do stavby i do programu i podpoře, kterou by pro pořádání tábora ocenili. Jak dlouhý byl loni váš letní tábor? Je takto dlouhý dlouhodobě, zkracuje se nebo se prodloužil? Wabun: Naše tábory vychází z dlouhodobé tradice a jezdíme tak na třítýdenní tábor. Na táboře máme skauty, vlčata a jeden smíšený oddíl. Pro vedoucí je to ještě o půl týdne víc, protože na začátku je stavěčka. Dva roky nazpátek jsme pro vedoucí měli dokonce čtyřtýdenní tábor, na kterém se vystřídaly dva oddíly. Šimon: Na táboře fungujeme jako oddíl, ne jako středisko. Jako skauti jezdíme na tábor tradičně na čtyři týdny. Před táborem bývá přípravka, jsme zvyklí začínat úplně na zelené louce. Musíme začít od stavby kuchyně, jídelny, kopání latríny, všeho. Na přípravku jezdí ti, kdo byli alespoň na jednom táboře, tak od dvanácti let výš. Vlčata jezdí na devatenáct dní. Foto: Zuzana Hav

Tábory jsou vyvrcholením skautského roku. Letos jich čekáme přes 1200 a vyrazit na ně má na 36 000 kluků a holek. Máme o nich i čerstvá data. Co nám o dnešních táborech říkají? U příležitosti 111 let od prvního tábora inicioval Skautský archiv sociologický výzkum, který pro Výkonnou radu Junáka – českého skauta mezi 905 činovníky na sklonku minulého roku uskutečnila agentura Behavio. V následujícím textu se zaměříme na odpovědi vedoucích, kteří minulý rok primárně pracovali s věkovou kategorií skautů a skautek. Foto: Zuzana Havlínová - Pipla Způsob a místo Některé údaje o táborech se dají vyčíst z pravidelných hlášenek. Například jejich délka, počet účastníků nebo forma. Po poslední obnově Junáka naprosto převažovaly tábory oddílové. To se v posledních letech mění a stále více táborů je dnes střediskových, v posledních letech je zažívá zhruba 40 procent účastníků. Výzkum také ukázal, že téměř polovina středisek či oddílů se vydává tábořit na stejné místo, 37 procent ho mění občas a 1