Diskuze Skautského světa: Jak vypadají dnešní tábory a jak podpořit jejich vedoucí?
Dva vedoucí oddílů a zpravodajka VRJ pro program v online diskuzi Skautského světa hovořili o délce táborů, zapojení dětských účastníků do stavby i do programu i podpoře, kterou by pro pořádání tábora ocenili.
Jak dlouhý byl loni váš letní tábor? Je takto dlouhý dlouhodobě, zkracuje se nebo se prodloužil?
Wabun: Naše tábory vychází z dlouhodobé tradice a jezdíme tak na třítýdenní tábor. Na táboře máme skauty, vlčata a jeden smíšený oddíl. Pro vedoucí je to ještě o půl týdne víc, protože na začátku je stavěčka. Dva roky nazpátek jsme pro vedoucí měli dokonce čtyřtýdenní tábor, na kterém se vystřídaly dva oddíly.
Šimon: Na táboře fungujeme jako oddíl, ne jako středisko. Jako skauti jezdíme na tábor tradičně na čtyři týdny. Před táborem bývá přípravka, jsme zvyklí začínat úplně na zelené louce. Musíme začít od stavby kuchyně, jídelny, kopání latríny, všeho. Na přípravku jezdí ti, kdo byli alespoň na jednom táboře, tak od dvanácti let výš. Vlčata jezdí na devatenáct dní.
Co musíte jako vedoucí udělat, abyste mohli takto dlouhý tábor mít? Co nebo kdo vám v tom pomáhá?
Šimon: Žádnou pomoc od rodičů nemáme. Na táboře vše vaří služby, které mají družiny vedené rádci. O všechno se víceméně staráme sami. Snažíme se, aby všichni kluci byli na táboře pokud možno po celou dobu a nijak ho nezkracovali. Sami se v tom snažíme jít příkladem. Někdy přijedou návštěvy, ale jinak se snažíme o to, aby se vedoucí na táboře nestřídali. V oddíle to máme dlouhodobě nastavené, že ve vedení jsou spíše mladší, v tuhle chvíli ve věku 17 až 20 let. Nejstarším bývá do pětadvaceti. Většinou tedy studují a nemusí řešit dovolené a uvolnění z práce a od rodin.
Wabun: I u nás jsou většina vedoucích středoškoláci nebo vysokoškoláci a mohou mít volno celou dobu. Když budeme chtít zůstat ve vedení tábora, až nastoupíme do práce, budeme si s tím muset poradit. Pomoc od rodičů využíváme na stavěčce, máme i rodiče-kuchařky, které se střídají vždy po týdnu a vaří se službami.
__________________
Wabun: Při delším táboře se také mnohem víc sblížíme s místní komunitou a okolním prostředím tábora – s krajinou i lidmi, kteří tam žijí. V tom, jestli jsme v tom místě dva nebo čtyři týdny, je podle mě opravdu velký rozdíl.
__________________
Výsledky Skautských sond ukazují, že většina táborů dnes trvá dva týdny a vedoucím to vyhovuje. Jaká je to, Rozárko, pro tebe coby zpravodajku pro program zpráva?
Rozárka: Ta většinová délka táborů dva týdny pro mě nebyla nijak překvapivá. To je něco, co víme. Povzbudivé bylo, že téměř čtvrtina vedoucích táborů skautů a skautek by měla ráda tábory delší. Tam vnímám potenciál pro hledání překážek, které jim v tom brání. Ty pak můžeme zkoušet odstraňovat. Skautští vedoucí ani zaměstnavatelé možná pořád dostatečně nevědí o možnosti refundovaného volna na tábory. Na další detaily jsme se už neptali, takže o dalších překážkách v pořádání delších táborů toho teď moc nevíme. Můj odhad je, že jde nejčastěji o komplikace v zajištění volna pro starší vedoucí. Významný vliv může mít i ochota rodičů, na jak dlouho jsou ochotni uvolnit dítě z rodinných letních plánů, které jsou dnes často dost napěchované.
Šimon: Náš oddíl je docela specifický v tom, že naše činnost je dost intenzivní i během celého školního roku. Máme dost často výpravy a myslím, že jsme díky tomu celkově odolnější a zvyklí na náročnější fungování. S nesouhlasem rodičů s dlouhým táborem se moc nesetkáváme. Myslím, že je to spíš o motivaci vedoucích.
Co by podle vás pomohlo tomu, aby tábory mohly být delší a trávili jsme s dětmi více společného času?
Wabun: Mohli bychom třeba více upozorňovat na to, že stavba tábora je opravdu náročná činnost a že když už jí věnujeme ten čas a energii, je dobré táborové prostředí poté dostatečně využít. Při delším táboře se také mnohem víc sblížíme s místní komunitou a okolním prostředím tábora – s krajinou i lidmi, kteří tam žijí. V tom, jestli jsme v tom místě dva nebo čtyři týdny, je podle mě opravdu velký rozdíl. Samotnému mi ale trvalo několik let, než jsem si něco podobného o důsledcích delšího tábora uvědomil.
Rozárka: Myslím, že určitě můžeme víc informovat o různých možnostech, jako je zmíněné refundované volno. Nemalý vliv bude mít i jistá zvykovost. Klíčové tak může být začít mluvit o tom, že jezdit na tábor na dva týdny není z hlediska naplňování cílů skautské výchovy a aplikaci skautské výchovné metody úplně normální. Delší tábor může mít násobnou synergii v tom, jaké cíle dokáže naplnit. Souvisí s tím podle mě i komunikace s rodiči a spolupráce s nimi. Aby rozuměli tomu, co se na táboře děje a k čemu je důležité, aby mohl trvat tři týdny. Výsledky sond ukázaly i to, že u skautů a skautek na táborech nevytěžujeme dostatečně družinový systém. Oddíloví vedoucí si dělají život na táboře těžší v tom, že na sebe berou devadesát devět procent všeho, co se na táboře děje. Na programu tábora se přitom mohou a mají podílet i holky a kluci a vedoucím se tím může značně ulevit. Na to, jestli se zmenšuje čas, který skautští vedoucí tráví s dětmi i během roku, zatím nemáme data. Z toho, co vidím kolem sebe, se mi zdá jako běžné jedna výprava měsíčně a jedna víkendovka za půl roku.
____________________
Rozárka: Oddíloví vedoucí si dělají život na táboře těžší v tom, že na sebe berou devadesát devět procent všeho, co se na táboře děje.
____________________
Jak se členové vašich oddílů podílí na stavbě tábora? Co si staví sami, co už je postavené? Jak dlouho vám stavba tábora trvá?
Šimon: Stavba tábora u nás trvá tak čtyři dny přípravky a čtyři dny stavby, než je tábor nějak základně funkční. Na začátku stavby se hodně věcí u nás staví po družinách. Celý tábor fungují po družinách služby. Tři služby za tábor mají i vlčata. Běžný táborový program rádi nabouráváme tradičními aktivitami, jako jsou třeba manévry. Při nich se po písknutí mají všichni co nejrychleji zabalit a po družinách odejít a plnit různé úkoly. Bylo by podle mě zajímavé sledovat to, jestli se intenzivnější program během roku i na táboře projevuje v tom, jak dlouho lidé u oddílů vydrží. Nám se třeba kontinuita předávání vedení daří docela dobře.
Wabun: O víkendu před táborem jezdíme na první představěčku. Na stavěčku pak jezdí i skauti, aby se zapojili do příprav tábora. Jezdí na ni i někteří rodiče. Tábor začíná po čtyřech dnech stavěčky. Stavíme velký tábor pro tři oddíly a asi devadesát lidí. Na místě necháváme jen skelet kuchyně, jinak stavíme vše nově. Členy ve věku deset až osmnáct let jsme u nás v jednu chvíli stále více a více odsouvali od běžných táborových činností. Postupně jsme si to ale začali uvědomovat a chtěli s tím pracovat. Je to dost postupný proces. Vliv v tom mohla mít i doba covidu. Děti v té době ztratily určitou zručnost a i u nás na táboře třeba před dvěma lety výrazně vzrostl počet zranění způsobených neobratností a nešikovností. S družinovým systémem na táboře i zapojováním dětí do programu u nás hodně pracuje oddíl skautů. Vlčata zapojujeme do programu tábora o dost míň.
Výsledky sond dále ukazují, že téměř čtvrtina skautů a skautek se vůbec nepodílí na stavbě tábora, přijedou na hotové tábořiště. Překvapilo tě, Rozárko, toto číslo?
Rozárka: Určitě překvapilo, tentokrát v tom negativním slova smyslu. V tom balíku odpovědí budou zčásti oddíly, které jezdí na vybavená tábořiště typu komerčních táborů a které možná nemají zrovna lepší možnost. Ale i oddíly, které mají střediskové tábořiště, kde se oddíly střídají. Staví ho ti první a bourají ti poslední. Ti, kdo jezdí na dva týdny, cítí, že musí stihnout hodně věcí z připraveného programu a o to méně pak zapojují děti do aktivit, jako je delší, postupná stavba nebo plnohodnotná služba v kuchyni. Zároveň máme docela velkou fluktuaci na pozicích vedoucích oddílů. Mnozí dnešní vedoucí už tak menší zapojení holek a kluků do stavby tábora zažili jako standard a těžko se jim představuje, že to může vypadat jinak.
Jakmile jednou zapojení dětí omezíme, velmi snadno se ta zkušenost začne ztrácet a o to hůř se vrací k původnímu stavu. Chybí nám tu i kurzy nebo část vzdělávání, kde si takovou ušlou zkušenost můžou vedoucí doplnit dříve než až na táboře?
Rozárka: Při změnách ve vzdělávání i programu a přechodu na kompetence jsme skautskou praxi hodně osekali. O několik let později jsme ji v dnešních stezkách opět posilovali, aby se ty praktické dovednosti z organizace neztrácely. I v oblasti vzdělávání se vede, tuším, debata o tom, jestli tam tuto oblast víc posílit.
Šimon: U nás se na této délce tábora držíme už šedesát let. Ale začínat de facto odznova a učit se všechny ty věci, to musí být extrémně složité. Pokud to tak v oddíle nefungovalo nikdy a není se od čeho odrazit, je to podle mě pro vedoucí skoro nemožná výzva. U nás se většina zkušeností předává tím, jak oddíly fungují v pravidelném rytmu, vedoucí v nich vyrůstají od vlčat. Už od prvních táborů si s pomocí vedoucích stloukají vlastní podsady a učí se vše ostatní – od poražení stromu a řezání dříví do kuchyně. Tam, kde tábory zjednodušili či zkrátili nedávno, by třeba mohlo pomoci poprosit o návštěvu a předání zkušenosti starší vedoucí, kteří to ještě zažili v původní verzi. U nás máme řadu věcí i sepsaných detailně na papíře. Je tak vždycky po čem nebo po kom sáhnout. Za deset dní na vůdcovkách se takové dovednosti a zkušenosti podle mě předat spíše nestihnou. Bylo by v lecčems ideální postavit tábor nejdřív nanečisto v týmu vedoucích, pak ho zbořit a začít znovu stavět s dětmi. Ale nevím, jestli by někdo měl na něco podobného dost času.
Wabun: Nedovedu si moc představit, že by na podobný styl naběhli tam, kde na to nejsou zvyklí. Dovedu si představit, že se tam objeví někdo, kdo takové tábory zažil, a postupně by pomáhal některé věci zavádět. Jednou jsme navštívili nedaleké tábořiště jiné organizace a byli jsme fascinovaní, jak mají všechny stavby vázané nebo z kmenů, které si porazili na místě. My sbíjíme většinu staveb hřebíky a asi se do takové fáze nikdy nedostaneme. Hodně podle mě závisí na osobě vedoucího tábora, který v tom může být velký tahoun.
Jakou podporu pro přípravu tábora byste jako vedoucí táborů nejvíce ocenili?
Wabun: Zajímalo by mě, jak to funguje u jiných oddílů a táborů, ze všech úhlů pohledu – od organizace, jaká je podoba jejich přihlášek a podobně. Většina středisek funguje hodně podle své tradice, v jiných může být řada věcí dost jinak. Jako vedoucí táborů se k podobným věcem zatím nemáme moc jak dostat. Dostat se ke zvyklostem vedoucího třeba z Ústeckého kraje není úplně snadné.
Šimon: Mě by asi nejvíc zajímala podpora v programové části tábora. Jak třeba do programu více zapojit rádce a programy družin.
Rozárka: Výsledky ze sond máme zatím dost čerstvě, dialog nad nimi nás teprve čeká. Bude podle mě důležité tematizovat délku táborů a její výchovný aspekt. I výchovný aspekt táborů v duchu skautské výchovy jako takový. Přijde mi teď to hlavní začít o věcech, které nám řekly sondy i o kterých jsme tu mluvili dnes, více mluvit.
Komentáře
Okomentovat