Blog Skautského světa

S Evou Nečasovou, zakladatelkou projektu AI dětem, o tom, co dětem může přinášet práce s umělou inteligencí, jak zmírňovat obavy z ní i o tom, jak s ní můžeme pracovat ve skautingu. Foto: Johana Kratochvílová Vzpomeneš si, kdy a při jaké příležitosti ses poprvé setkala s tím, co je dnes nejčastěji představováno jako umělá inteligence (textový / obrazový generátor)? Jaké to bylo? Před dvěma lety jsem dělala příměstský experimentální tábor s umělou inteligencí pro děti od čtvrté do sedmé třídy. Bylo dost překvapivé, že to, co jsem považovala za raketovou vědu, děti dávaly úplně s prstem v nose. To mi přišlo fantastické. Odcházela jsem z té akce v euforii a říkala si, jak je skvělé, kolik jsme toho dětem předali. Dodnes nevím, proč mě v předávání tolik nadchla právě umělá inteligence. Druhé setkání bylo s generativními modely, když jsem narazila na model Disco diffusion na cloudu Colab, kde se dají rozbíhat podobné systémy. Tam jsem si poprvé vygenerovala obrázek, na což asi nikdy nezapom

Esej o odvaze i strachu v nás. Co o nich vypovědělo 65 rozhovorů a dva výzkumy cyklu Nebát se? Co nám může pomáhat přiznat si své strachy a dodávat si odvahu měnit svět okolo nás k lepšímu? Splnil se mi můj dětský sen. Nebo noční můra. Jednou jsem utíkal před nosorožcem. Přesněji před nosorožčí mámou. Byl to jeden z nejkrásnějších a zároveň nejstrašidelnějších dnů mého života. Tohle i další setkávání s vlastním strachem i odvahou mi daly jeden důležitý směr, jednu životní misi. Chci co nejlépe chápat, co to strach a odvaha je a co s tím můžu dělat. Ne se nikdy nebát, ale bát se co nejméně a co nejlépe. Foto: Jiří Pasz V Nepálu jsem byl dělat výzkum pro svou diplomku. Po třech měsících práce na jihu země, v prachu, horku a hluku, jsem si konečně udělal přestávku. Jel jsem na výlet do přírodní rezervace Bardyia na jungle walk. Je to jedno z mála míst na světě, kde můžete jít do parku pěšky. Ráno jsme měli bezpečnostní školení. Když nás napadne slon, vyšplhejte nejméně pět metrů na strom