Děti jsou dnes křehčí (rozhovor s A. Sedláčkem)
S předsedou České rady dětí a mládeže Alešem Sedláčkem o jeho dětství, dnešních dětech i tom, co by o nich rád věděl podrobněji. Jaké jsi byl dítě? Jak na své dětství vzpomínáš? Byl jsem takové podnikavé dítě. Na základní škole na Praze 6 jsem přišel ke starším kamarádům v pionýrském oddíle. Ten oddíl byl dost volný, nikdo nám do toho moc nemluvil. Nedaleko sídlila sovětská ambasáda i armáda, ale pod svícnem zřejmě byla největší tma. Oddíl měl v podstatě skautský program, měli jsme starší vzory, učili se spoustu dovedností, přežít v přírodě, a podobně. Má generace začala oddíl brzy vést. Od dvanácti let jsem tak mohl vymýšlet program pro ostatní. Hodně mě samozřejmě ovlivnily foglarovky, knížky od E. T. Setona i Zapletovaly hry. Z nich mě oslovily především Hry po městě. Z Prahy 6 to bylo blízko do centra, hráli jsme tedy hry s hledáním domovních znamení, bavila mě stínadelská tématika. Tím vším jsme si prošli s kamarády z oddílu i ze třídy. S oddílem jsme jezdili na výpravy za město,