/Nedivím se, že mladí lidé dnes prožívají smutek a mají obavy z budoucnosti (rozhovor s M. Nawrathem)
S terapeutem a facilitátorem Martinem Nawrathem o fenoménu environmentálního žalu, o mladých lidech, kterých se nejvíce týká, i o tom, jak s tímto tématem pracovat ve skautských oddílech. Existuje již nějaká ustálená definice termínu environmentální žal, se kterou se pracuje napříč vědeckou komunitou nebo odbornou veřejností? Jak zní? Přístup k environmentálnímu žalu v České republice se značně liší od přístupu v zahraničí, kde je tento fenomén již delší dobu seriózně brán jako regulérní duševní obtíž. V České republice se environmentální žal nebral ještě donedávna úplně vážně, ale řekl bych, že v posledních dvou letech jsme se v tomto smyslu značně posunuli. Jednoznačnou definici zatím nemáme, ale volně bychom environmentální žal mohli definovat jako smutek nebo úzkost iniciovanou zkušenostmi s poškozenou přírodou a mizející krajinou, které se nám mění před očima, a obavami o budoucnost přírody. Osobně nevím ve svém okolí o nikom, kdo by trpěl environmentálním žalem. Je to pravděpodob