Téma Skautského světa: Co nám o táborech řekly Skautské sondy?
Tábory jsou vyvrcholením skautského roku. Letos jich čekáme přes 1200 a vyrazit na ně má na 36 000 kluků a holek. Máme o nich i čerstvá data. Co nám o dnešních táborech říkají?
U příležitosti 111 let od prvního tábora inicioval Skautský archiv sociologický výzkum, který pro Výkonnou radu Junáka – českého skauta mezi 905 činovníky na sklonku minulého roku uskutečnila agentura Behavio. V následujícím textu se zaměříme na odpovědi vedoucích, kteří minulý rok primárně pracovali s věkovou kategorií skautů a skautek.
Způsob a místo
Některé údaje o táborech se dají vyčíst z pravidelných hlášenek. Například jejich délka, počet účastníků nebo forma. Po poslední obnově Junáka naprosto převažovaly tábory oddílové. To se v posledních letech mění a stále více táborů je dnes střediskových, v posledních letech je zažívá zhruba 40 procent účastníků.
Výzkum také ukázal, že téměř polovina středisek či oddílů se vydává tábořit na stejné místo, 37 procent ho mění občas a 17 procent každý rok. Stálé místo je jistě logisticky i organizačně jednodušší, může ovšem vést k jisté jednotvárnosti a v kombinaci s postaveným zázemím i k částečné ztrátě výchovných možností, které tábor nabízí. Jistou alternativou je například výměna stálých tábořišť, ke které jistě nemusí docházet každý rok.
_____________
Délka tábora
Obecným trendem, táhnoucím se od poloviny 90. let je méně času, který skauti a skautky prožívají v oddíle. Zatímco před třiceti lety bylo běžné, že kromě schůzek má oddíl dva až tři další podniky měsíčně, dnes je to často jen jeden. Tábory tehdy trvaly tři týdny a déle, což dnes drží třetina oddílů, zbytek je na 14 dnech. Každé zkrácení tábora či vypuštění výpravy přitom snižuje naše snahy v naplnění našeho poslání.
Podle výsledků výzkumu se zdá, že většina vedoucích (75 procent) je s délkou tábora spokojených, tudíž nemají důvod hledat cesty k jeho prodloužení. Často jim v tom brání objektivní důvody jako nedostatek dovolené, vedoucích apod. Možnosti tu ale určitě jsou. V některých oddílech se střídají vedoucí, využívá se při tom i těch bývalých, kteří na pravidelnou činnost nemají čas, ale týden v létě rádi dají. Přidat se může také puťák nebo i jen pěší či cyklistická cesta na tábořiště. Každý den navíc se totiž počítá. I proto, že délka pobytu výrazně ovlivňuje náhled na program.
Program skautských táborů
Tak nazval Miloš Zapletal knihu, kterou vydal v roce 1997 v rámci edice Skautské prameny a v úvodu velmi dobře popsal, co pod tímto názvem míní: “K programu skautského tábora patří i všechny práce s tábořením spojené, jsou dokonce jeho nejdůležitější složkou. Vedoucí, který chce mít výstavbu co nejrychleji dokončenou, aby mohl „začít skutečný táborový program“, nepochopil smysl skautského táboření. Táborovým programem je přece také kácení soušek v lese, kopání latríny a odpadové jámy, budování jídelny, sbíjení podsad, úprava jednoduchých lůžek, služba v kuchyni, cesta ke studánce pro pitnou vodu, jízda s ručním vozíkem do vsi pro zásoby, sbírání dříví na topení, noční hlídky pod hvězdami i za deště a všechny ostatní práce i povinnosti, které na táborech skutečně skautských vykonáváme. Právě to dává našim táborům hlubší smysl, právě tím se liší od rekreačních zařízení, kde jsou děvčata a chlapci ubytováni v chatičkách nebo předem postavených stanech, kde jim všechna jídla připravují profesionální kuchaři a o jejich volný čas se starají (případně nestarají) placení instruktoři. Na skautském táboře dělají všechno sami táborníci a „pobyt v přírodě“ se tak mění v robinzonské dobrodružství.”
Stavba a bourání
Většinu skautské minulosti byla na začátku pouze holá louka, kterou skauti obydlovali a poté ji opět prázdnou opustili. Dnes se s touto praxí potkává pouze 45 procent skautských táborníků. Dalších 33 procent jezdí na louku, kde některé stavby zůstávají z minulosti. Tento trend jistě souvisí s menší dostupností tábořišť a tím, že mnoho oddílů či středisek své tábořiště vlastní. Ovšem 22 procent skautů a skautek přijíždí na tábořiště kompletně vybavené tj. tu nejdůležitější složku zcela opomíjí. A obdobná čísla ukazuje i bourání.
Ovšem prázdná louka či jen částečně připravená neznamená, že se na stavbě podílejí skauti a skautky. Podle výzkumu se jedna čtvrtina skautů a skautek této práce vůbec neúčastní. Další více než polovina se zapojuje pouze částečně. Pouze 25 procent staví tábor celý.
Táborové služby
Vaření pro ostatní se udrželo na 65 procentech táborů, u ostatních jde o výjimečnou činnost či k ní vůbec nedochází. Vařit tedy musí vedoucí či pomocníci v kuchyni. Při tom je tato činnost skvělým tmelem družinové činnosti
Co navíc vymizelo téměř úplně, jsou nákupy. Pouze sedm procent kluků a holek nakupuje pravidelně. U 20 procent je to výjimečné a zbytek se na nákupech pro tábor nepodílí vůbec. Jedním z důvodů bude jistě úbytek prodejen na vesnicích a levnější možnosti nákupu ve větších centrech. Ale především stav, kdy se stal našim nepostradatelným zásobovačem automobil a nepozorovaně tak vytlačil členské nakupování ze součásti programu. I když právě to patří k nástrojům, které nejen formují soběstačnost, ale jsou i silným zážitkem. Jistě na něm není třeba stavět kompletní zásobování, stačí ho využít pro základní potraviny jako pečivo apod. A i vzdálenost je řešitelná, například služebním kolem s vozíkem, který se dnes dá pořídit v mnoha variantách. Stejně tak vhodné je plánování jídelníčku a vytváření rozpočtu. Obdobné je i zásobování vodou, kdy automobil často nahradil dojíždění ke studánce s kárkou a barely.
Co se naopak ve službách udrželo je dělání dřeva na topení a noční hlídky. Obé nalezneme pravidelně na více než 90 procentech táborů. A schopnost práce se sekerou i pilou je toho součástí.
Zapojení do programu a skautská metoda
Pokud tábor vezmeme jako zhuštěnou podobu skautingu, měl by být naplněním skautské výchovné metody, jejíž síla se násobí propojením jednotlivých prvků, které se těžko dosahuje během jedné schůzky. Klíčem je co nejširší zapojení skautů a skautek do programu a jejich podíl na celém běhu tábora.
Už u jednoho ze základních bodů metody: “Družinový systém”, narážíme na nevyrovnanost. Na 56 procentech táborů se družiny přeskládávají jinak, než jsou během roku. Pokud platí, že hlavní podstatou družiny je parta, která spolu prochází a roste skrze celé období věkové kategorie, pak táborová změna, pokud není podepřená dobrým zdůvodněním, jde proti smyslu tohoto metodického nástroje.
Čím více se do programu budou zapojovat samotní členové, tím více bude tábor jejich, tím více bude stoupat jejich sebevědomí a budou se rozšiřovat jejich schopnosti a dovednosti. Ideálně by mělo platit, co mohou udělat sami, nemají dělat vedoucí. Od skladby jídelníčku, architektonické podoby tábora či nutného vybavení po podílu na programu. Ovšem pouze 22 procent kluků a holek na našich táborech si vybírají, co bude na programu, u ostatních je to výjimečné či se k tomu nedostanou vůbec. Téměř stejná čísla vychází i u odpovědí na otázku, zda-li účastníci táborů vedou vlastní program. Podle všeho je tedy většina aktivit připravena vedoucími a děti jsou v nich pouze “aktivními konzumenty”. Umocňuje to i nabitost programu, kdy 36 procent táborníků nemá mimo polední klid čas pro sebe či má takový čas jen výjimečně. Do jisté míry to kopíruje trend ve společnosti, kdy dětem většinu jejich volného času někdo předestře, ať jsou to vedoucí kroužků, vývojáři počítačových her nebo producenti televizních seriálů. Výsledkem je zhoršení schopnosti vymýšlet si vlastní zábavu a činnost.
Osobnímu růstu skrze nástroje jako stezky, výzvy a odborky se pravidelně věnuje jen mezi 40 až 60 procenty oddílů. I když právě léto a sepjetí v družinách je pro to ideální čas. Stejně tak je tábor ideálním místem pro plnění odborek na ukázku, které si mohou zkusit všichni, jako je plavec nebo táborník. Zarážející je i četnost plnění třech orlích per, které jsou jednoduchou, výchovně velmi silnou výzvou spojenou s atraktivitou a prestiží.
Naopak nejsilnější se zdá symbolický rámec, pokud jeho součástí počítáme etapovou hru, kterou najdeme na 98 procentech táborů. Na její podrobnější rozbor nebyl v dotazníku prostor, ale leccos může naznačit, že v 70 procentech případů etapová hra pokrývá více než polovinu programu. Je ovšem otázkou, zda-li je opravdu symbolickým rámcem pro hlavní část výchovy a nebo pouze kulisou k zábavě.
Závěr
Většina vedoucích je zřejmě ztotožněna s tím, že skauting není rekreací, ale výchovným hnutím. Ze souboru odpovědí, které jsme o táborech získali, ale vyplývá, že zhruba třetina dnešních oddílů tábor - nebo jeho významnou část - jako svým způsobem rekreaci pojímá. Hlavní náplní programů jejich táborů je hra, zatímco robinsonovský podíl programu ustupuje do pozadí, stejně jako podíl účastníků na činnosti samotné. Síla skautingu přitom mimo jiné tkví v jednoduchosti. Když dáme větší prostor stavbě, soběstačnosti ve vaření i nakupování, zapojení skautů a skautek do obsahu, pak se zmenší i námaha, kterou musí vedoucí věnovat přípravě a klesá i nárok nás samotné. Mnohem více prostoru dostane opravdovost, sepětí s přírodou, schopnost se uskromnit, něco si odepřít a být aktivním hybatelem, nikoli pasivním účastníkem. A. B. Svojsík ve svém posledním burcujícím projevu na Valném sjezdu Svazu skautů uvedl: “Pravím dále: Více primitivismu. Pryč s kuchaři s povolání z našich táborů! Pryč s tzv. pomocnými službami dospělých lidí při stavbě tábora apod! Pryč se vší zchoulostivělostí, komfortem, padělanou nádherou a hračkami! Čeká nás možná život tuze tvrdý a drsný. Připravujme se!“ A zdá se, že jeho slova dnes opět nabírají na síle. I proto programový tým Junáka chystá táborům podporu v jejich cestě k nejlepší robinzonádě 21. století.Roman Šantora - Bobo
Komentáře
Okomentovat