Spadla jsem do skautování rovnýma nohama (rozhovor s Š. Chocovou)

S vedoucí oddílu skautů v Chodově, lektorkou skautských vzdělávacích akcí a zástupkyní Karlovarského kraje v Náčelnictvu Šárkou Chocovou o její zkušenosti dospělého nováčka, specifikách skautování v okrajovém regionu i nejbližších skautských plánech.

Ke skautingu ses dostala jako dospělý nováček. Jak ses o skautování dozvěděla a kdy a proč ses rozhodla, že se sama přidáš?

Můj syn začal někdy na začátku druhé třídy chodit do vlčat. Jeho vedoucí občas potřeboval, aby někdo z rodičů odvezl někam děti nebo věci. Jindy bylo třeba pomoct s výzdobou nebo přípravou kostýmů. Před prázdninami přišla nabídka, abych jela na týden vařit na tábor, protože nebyl k dispozici žádný kuchař. Šla jsem to zkusit a po táboře jsem za ním sama přišla a řekla mu: Už jsem s vámi stejně pořád, tak už mi dejte tu košili a chci tady být s vámi. Narodila jsem se v době, kdy byl skauting zakázaný, takže žádnou předchozí skautskou zkušenost nemám. Se skauty jsem se ale u nás v Chodově setkávala dost často. Pochopila jsem, že pokud chci být víc času se svým synem, nezbývá mi nic jiného, než se stát součástí skautingu.

Co byly tvé další motivace, proč ses rozhodla v dospělosti přidat do skautského hnutí?

Na táboře jsem při různých povídáních s dospělými skauty pochopila, že jsme na tom hodnotově velmi podobně, že mi skautské hodnoty jsou velmi blízké.

Jaké byly první chvíle ve skautském středisku, oddíle? Co bylo náročné, co naopak šlo dobře? Kdo ti byl nejvíc nápomocný?

Spadla jsem do skautování dost rovnýma nohama. První rok skautování jsem si hned udělala čekatelky a brzy poté vůdcáky. Někoho, kdo by mi vše vysvětloval a provázel mě, jsem ve středisku neměla. Dost věcí jsem si tak musela objevovat sama – zpětně je to pro mě ale motivací, abych se dnes podílela na kurzech a materiálech pro dospělé nováčky. Zároveň myslím, že jsem sama o sobě docela vnímavý člověk, takže jsem řadu zvyklostí a tradic dokázala docela rychle navnímat. Skutečný hodnotový a duchovní skauting jsem ale poznala až po letech. Pro ty, kteří nejsou tolik vnímaví, může být leccos ve skautingu na pochopení docela složité. Mně nedělalo problém pochopit: toto je rituál, tohle při něm děláme. To může být pro některé lidi těžké.  

Nastoupila jsi do vedení oddílu, jsi v něm dodnes? Postupně se přidávaly další role a funkce – dnes jsi i výchovná zpravodajka střediska, lektoruješ na regionálních kurzech, na střediskovém minimu Střep a vedeš programový tým HelpDesku. Jak ses k těmto rolím postupně dostala?

Jsme malé středisko, oddíly v něm mají dvanáct až patnáct dětí. Ze začátku jsem byla u oddílu s tehdejším vedoucím vlčat Stoupou. Poté jsem byla chvíli vedoucí oddílu sama, pak měla krátkou přestávku a teď u oddílu pokračuju. Docela brzy po vstupu do skautingu jsem se stala i vedoucí střediska. K celostátním aktivitám jsem se dostala tak, že jednou přišel email o tom, že se chystá vzdělávání dospělých a střediskové minimum. Byla v něm koncepce a výzva k zapojení. Tohle téma je mi hodně blízké, protože ve své profesi jsem lektorka a dospělé vzdělávám. Zavolala jsem tedy na ústředí, že ráda přinesu své zkušenosti a pobavím se o tom. Potkala jsem se s lidmi na ústředí a povídali jsme si, povídali, až ze mě byla lektorka Střepu. Teď budeme začínat jeho pátý ročník. Poté mě oslovila Lída na HelpDesk a jedním programem a už se to veze. Před dvěma lety jsem byla na lesní škole Protos. Jako svou práci pro OČK jsem zpracovávala téma myšlenkových základů skautingu pro dospělé nováčky. Udělala jsem koncept víkendového kurzu pro dospělé nováčky a začínající vedoucí. V regionu jsme mu začali říkat Pračka (Praktický činovník). Mám za sebou čerstvě jeho první ročník a byl moc fajn.  

Zastupuješ také Karlovarský kraj v Náčelnictvu Junáka – českého skauta. Jak ses dostala k tomu?

V mezičase mezi sněmy se nám změnila Krajská rada, z našeho krajánka Hvězdáře se stal zástupce vedoucího kraje. Rada mě oslovila, jestli jeho roli nechci převzít. Není to pro mě moc problém, protože pracovně do Prahy stejně často jezdím. Je důležité, aby se informace z centra sem do kraje dostávaly. V minulosti tomu tak vždy nebylo.  

Čím je specifické skautování v Karlovarském kraji?

Jedním ze specifik je například obrovská kumulace funkcí u dospělých. Není to tím, že bychom chtěli sedět na více židlích, abychom si nahnali ego. Důvodem je spíše to, že dospělých skautů je u jednotek většinou velmi málo. Není neobvyklé, že někdo, kdo je ve vedení střediska, je zároveň u oddílu a zároveň se angažuje ve vzdělávacích akcích, krajské radě. Všichni máme dvě až tři, někteří i čtyři pozice, které ve skautingu chtě nechtě musíme zastávat.

__________________

Jedním ze specifik našeho skautského kraje je obrovská kumulace funkcí u dospělých. Všichni máme dvě až tři, někteří i čtyři pozice, které ve skautingu chtě nechtě musíme zastávat.

__________________

Dopadá na skautské oddíly a skautskou činnost zhoršená ekonomická situace lidí v okrajových částech republiky? Vidíte to konkrétně na vašich oddílech?

To třeba subjektivně tak silně nepociťuji. V Chodově máme velkou podporu města, rodiče jsou většinou schopni zaplatit, co je třeba. To, co nám chybí, je větší vhled do dotačních titulů a možností, kde všude žádat. Hospodáři, kteří mnohdy vedou oddíly, nemají tolik času ležet ve vyhláškách a studovat podmínky grantů.

Není s ekonomickou situací spojený i nedostatek dospělých v kraji? Mnozí dospělí tráví spoustu času v práci, musí za ní dojíždět, řeší zajištění živobytí a nemají tím pádem tolik času na dobrovolničení…

To určitě má vliv. Máme řadu vedoucích, kteří dělají na směnný provoz. V tu chvíli je pravidelná činnost s dětmi docela složitá. Máme i dospělé, kteří jezdí pracovat do Německa, a vrací se domů pozdě večer. Specifikem kraje je i to, že je tu mnohem méně práce pro lidi s vyšším vzděláním a mentálním nastavením vhodným pro vedení dětí.  

______________

Dost věcí jsem si ve skautingu musela objevovat sama – zpětně je to pro mě ale motivací, abych se dnes podílela na kurzech a materiálech pro dospělé nováčky. 

______________

Dále se v kraji dlouhodobě potýkáte s odchodem řady vedoucích z regionu ve chvíli, kdy odcházejí na vysoké školy, které v kraji nejsou. Jak si s tímto faktem střediska snažíte poradit? Co by vám v tomto ohledu pomohlo ze strany Junáka nebo státu?

V Karlovarském kraji dnes není ani jedna vysoká škola, za vyšším vzděláním tedy dospívající odchází z kraje pryč. Při studiu se oddílům většinou nejsou schopni věnovat naplno. Za mě je to problém, který závisí spíš na státu a společnosti jako takové než na skautské organizaci. Ta tu v kraji pracovní místa ani vysoké školy vytvářet nebude. V Chodově má teď třeba brzy vzniknout nové technické lyceum spolufinancované místními zaměstnavateli. My jako skauti se můžeme snažit ve střediscích i oddílech vytvářet komunitní a společenské prostředí, do kterého se dospívající budou rádi vracet a které budou jen neradi opouštět.  

O regionech, jako je Karlovarský kraj, se často mluví jako o přehlížených. Potvrdila bys tahle slova, přetrvává ten pocit stále i u lidí kolem tebe?

Bohužel to tak stále je. Dost lidí odtud stále odchází s tím, že to tu není k žití, že tu nejsou příležitosti, které by očekávali. Starosta se nedávno snažil dostat do Chodova lékaře a zubaře. Nabízel jim městský byt, levné prostory pro ordinaci a finanční příspěvek na její vybavení, přesto se nikdo nenašel. Sama se třeba snažím o to, dostat sem do kraje i některé celostátní skautské akce, aby se sem přijeli podívat i ti, kteří v Karlovarském kraji v životě nebyli. Když sem přijedou, uvidí, že ten kraj má i krásná místa, kde se dá dobře žít. Letos se tu takto konal HelpDesk ve Františkových Lázních.   

 Co ve středisku nebo kraji plánujete v nejbližší době? Zaslechl jsem o plánech na založení Skautského institutu v Chodově. V jaké je to fázi a kdy se ho můžeme dočkat?

Ve městě se slučovaly dvě základní školy, protože se snížil počet dětí. Uvolnil se díky tomu celý areál jedné základní školy se třemi budovami a velkou zahradou. Naše středisko nemá dlouhá léta vlastní klubovnu a putuje po městě, kde je zrovna volno. Teď jsme v pečovatelském domově jen do konce kalendářního roku. Mluvila jsem tedy se starostou a ten řekl, že nám dá k dispozici areál té školy. Celou ji ale určitě neobsadíme, tak nás napadlo, že vytvoříme komunitní centrum, ve kterém budou mít skauti zázemí. Vypracovala jsem projekt, ve kterém jsou cílovou skupinou mladí lidé starší třinácti let. Jeho součástí je i vznik Skautského institutu, tedy místa, kde se budou konat přednášky a workshopy. Bude zde i základna pro skauty ze zbytku republiky i ze zahraničí. Jednou za měsíc by se v centru konal třeba večer deskových her, rukodílné dílny, nebo jiné vhodné aktivity. Zároveň si naši mladší roveři a rangers již připravují koncept Únikové hry, kterou by tam rádi provozovali. Středisko by tím získalo stabilní zázemí a mohlo se dál rozvíjet. Město by nám školu mělo dát do zápůjčky asi na padesát let. Zastupitelé o tom budou hlasovat čtrnáctého prosince. Když to dobře dopadne, dostaneme pěkný dárek pod stromeček.

V centru by se mohly konat i některé celostátní akce. Mluvili jsme třeba nedávno o tom, jestli by nám blízkost ke Karlovým Varům a jejich festivalu nepodařilo obnovit něco jako Skautský muzikál nebo Divadelní šestku. Chtěli bychom, aby ten prostor byl někde na půli cesty mezi skautingem a veřejností. Doufáme, že nám to může přivést i nové dospělé, kteří o podobných skautských aktivitách možná zatím ani nevěděli.

Jak budete případně shánět potřebné prostředky na chod centra?

Určitě rádi využijeme podporu našeho ústředí a města. Dobré je, že škola je plně vybavená i opravená. Nebudeme tedy v případné první fázi muset řešit žádnou rekonstrukci ani opravy a budeme shánět prostředky převážně na energie a provoz. Pokud to dopadne, měli bychom objekt školy k dispozici od září příštího roku. V prvním roce si budeme chtít vše nejdříve vyzkoušet a otestovat a až poté bychom se pouštěli do větších akcí. Do budoucna bychom chtěli využívat dotace na komunitní činnosti, vstupné na veřejné akce a pronájem některých prostor. Očekávám, že Skautský dům tak bude finančně soběstačný a zároveň nám pomůže získat další prostředky pro činnost oddílů.

Václav Zeman - Šík

Rozhovor vyšel v časopisu Skautský svět (12/2023).