Rozvíjení odolnosti není samozřejmé

Výchova k odolnosti je ve skautingu přítomná od jeho počátků. V souvislosti s narůstajícím počtem dospívajících čelících zhoršenému duševnímu zdraví, úzkostem nebo sebepoškozování její význam roste – větší odolnost totiž může pomáhat těmto problémům preventivně předcházet.    

V posledních letech se toho v oblasti bezpečného skautingu událo opravdu hodně. Vznikl Kodex jednání dospělých, posílila Skautská krizová linka a e-mailová poradna, na velkých skautských akcích je hojně využívána služba Uši pro duši, desítky skautských vedoucích procházejí nácviky ve víkendovém nekvalifikačnímu kurzu Základů krizové intervence pro skauty. Hodně se toho teprve chystá. Připravujeme nástroj ke sběru a vyhodnocování nehod, které se během skautské činnosti dějí. Ten nám pomůže těmto nehodám lépe předcházet, nebo se na ně připravit. Díky těmto statistikám dokážeme lépe zacílit skautské vzdělávání, abychom se v programech k bezpečí věnovali opravdu těm nejčastějším a nejvážnějším rizikům. Dokončujeme také přípravy Reflektivních karet - pomůcky, která pomůže oddílům bavit se o atmosféře v oddílu a vzájemných vztazích i dalších podstatných tématech pro duševní hygienu a zdravý rozvoj všech zúčastněných. Chystáme se také připravit anonymní “ohlašovnu,” která bude sloužit nejen vedoucím, ale především chlapcům a děvčatům či jejich rodičům, kteří se ve skautu setkají s ohrožujícím jednáním. 

Jak posilovat odolnost bez ohrožení? 

Všechna zmíněná opatření fungují především na straně podpory v nastalých obtížích nebo na straně ochrany. Reagujeme jimi na skutečnost, že se stále častěji setkáváme s psychickou křehkostí nejen chlapců a děvčat, ale i vedoucích. Nejedná se o nic výjimečného – častější výskyt úzkostí či depresí pozorujeme v celé společnosti. Kromě těchto podpůrných nástrojů se však potřebujeme soustředit i na prevenci a snažit se v první řadě předcházet tomu, aby se naši členové do úzkostí dostávali. I proto je běžným prvkem skautské činnosti vystupování z komfortní zóny, které děvčata a chlapce připravuje na zvládání stresové zátěže jak fyzické, tak psychické. Na úrovni ústředí nyní prozkoumáváme, jak odolnost posilovat co nejlépe, tedy vědomě a řízeně tak, aby to bylo co nejúčinnější a neohrožovalo zúčastněné. Důraz přitom klademe na psychickou odolnost, kterou zatím neumíme přirozeně rozvíjet tolik, jako odolnost fyzickou. 

Nezpohodlňujme

Skautské heslo nám ukládá připravovat se na všechno, co nás v životě může potkat, včetně zvládání zátěže a vyrovnávání se s nároky doby. Jenže to není tak samozřejmé, jak by se mohlo zdát. Skauting se proměňuje a prvky, které dříve byly běžné, se dnes vytrácejí. Dnes táboříme kratší dobu a často s podstatně lepším zázemím, než tomu bylo dříve. Mladší členové se do příprav a chodu tábora zapojují velmi omezeně (jak dokládají Sondy k táborům, viz Skautský svět únor 2023). Na výpravy vyrážíme méně často a spíše využíváme pohodlí základen, než abychom přespávali venku. Zvykáme si na komfort stálého zázemí, které se nám podařilo od revoluce postupně vybudovat. Dlouhé, nepřerušené období činnosti (od roku 1989 skautujeme nejdéle v historii českého skautingu) je tak pro nás nejen požehnáním a radostí, ale do jisté míry i výzvou, jak nesklouznout do přílišného pohodlí. 

Změny ve společnosti vytlačují z praxe oddílů prvky skautské výchovné metody, které jsou klíčové pro rozvoj samostatnosti a odolnosti. Dnešní dospělí (rodiče i vedoucí) jsou úzkostnější ve vztahu k dětem, proto už dnes zdaleka není běžná samostatná družinová činnost (schůzky a výpravy) bez přítomnosti dospělých. Dokládají to zkušenosti lektorů Workshopu k družinovému systému. Tvrdá a náročná fyzická práce už často není třeba, protože ji umíme nahradit stroji (na nákupy či pro vodu jezdíme auty, dřevo řežeme motorovými pilami, trávu sečeme strunovkou či křoviňákem). Chlapci a děvčata si tak na práci často ani nesáhnou. Jak se tyto dva trendy setkávají, přirozené okolnosti podporující posilování odolnosti se ze skautské činnosti postupně vytrácejí. Proměny a nároky doby nám současně neumožňují se k nim jednoduše vracet. 

___________________

“Na úrovni ústředí nyní prozkoumáváme, jak odolnost posilovat co nejlépe, tedy vědomě a řízeně tak, aby to bylo co nejúčinnější a neohrožovalo zúčastněné.”

___________________

Posilování stresem? Jen ve zvládnutelné míře

Základním předpokladem k rozvoji odolnosti je bezpečné prostředí oddílu. To neznamená, že mám na cestě do klubovny osvětlený přechod a že se při hře nezraním o rozpálená kamna, ale třeba že mohu s důvěrou projevovat své emoce, protože za to nebudu terčem posměchu. Nebo že nemám strach udělat chybu, protože za ni nebudu trestán. Že se nejen vedoucí, ale i rádci a starší kamarádi chovají předvídatelně a nedostanu najednou čočku, aniž bych chápal proč. Třeba když rádce vynadá nováčkovi na jeho prvním táboře: “Jaktože máš v jídelně kšiltovku na hlavě? Dej si dvacet dřepů!” Ale nováček to pravidlo předtím třeba vůbec neznal, nebo mu zapadlo mezi třicet dalších pravidel, která se vysvětlovala v první den tábora. 

Pro vedoucí také bývá náročné nastavit správnou úroveň výzev. Jak píše fyzioterapeut Pavel Kolář v knize Posilování stresem - cesta k odolnosti, odolnost se rozvíjí prostřednictvím zvládání stresu. Zvládnutelný stres je předvídatelný, únosný, krátkodobý či ne příliš častý, musíme nad ním mít kontrolu a pro jeho zvládání potřebujeme oporu ve funkčních vztazích. Skautská činnost se však neodehrává ve vakuu a jak děvčata a chlapci, tak i vedoucí, kteří se potýkají s významnými stresory či životními zvraty mimo oddíl, mohou být zranitelnější a ke stresu citlivější. Ne vždy to dokážeme zachytit a zdánlivě jednoduché výzvy pak mohou být pro někoho nepřekonatelné. Nehledě na to, že každý má jiné předpoklady pro zvládání stresu a jinou míru odolnosti, a každá výzva by tak nejlépe měla být individualizovaná, aby každému umožnila vystoupit z jeho komfortní zóny, aniž by jej ohrozila. A to není jednoduché – mnoho činností probíhá společně a pro někoho tak mohou být příliš snadné a pro jiné zase příliš náročné. 

Dnešní svět přináší nové stresory, se kterými si zatím neumíme poradit. Pokud na ně jako vedoucí sami nemáme rozvinuté zvládací mechanismy, těžko s nimi můžeme pomáhat jiným. Patří mezi ně například přehlcení podněty z přemíry konzumace všemožného obsahu, nebo přesycení dopaminem při hraní počítačových her či užívání sociálních sítí. Reálný svět se proti tomu jeví nudným a reálné vztahy zbytečně složitými. Dnešní studijní prostředí i pracovní trh vyžadují rozvinutou schopnost sebeřízení, ale všechny tyto podněty oslabují vnitřní disciplínu. Výsledkem je prokrastinace, která může přerůst v letargii, ztrátu svého cíle a tím i smyslu celého snažení. Nietzscheho výrok “Kdo má proč žít, snese i každé jak,” lze i negovat – “Kdo nemá proč žít, pro toho je každý způsob života nesnesitelný.” 

Posílit, ne zraňovat

Vzhledem k výše uvedenému tak od začátku letošního roku  spolu s neformální pracovní skupinou při ústředí hledáme cesty, jak odolnost prostřednictvím skautské činnosti rozvíjet. Chceme také upozornit na slepé uličky, kterými se vydávají některé oddíly a v dobré víře, že své členy posílí, je mohou spíše zraňovat.

Přečtěte si o výchově k odolnosti v prosincovém Skautingu

Některé dílčí výstupy naší práce shrnujeme v prosincovém čísle časopisu Skauting, které se věnuje tématu odolnosti. Kromě hlavního tematického článku, který rozvíjení odolnosti metaforicky ilustruje různými druhy vakcín, v čísle najdete celou řadu konkrétních příkladů, jak lze odolnost rozvíjet. Myšlenková mapa ilustruje různé oblasti, které s rozvíjením odolnosti ve skautské činnosti souvisí. Najdete v něm také rozhovor s psychoterapeutkou, která se ve své praxi setkává se skauty, pro které jejich oddíl či středisko není bezpečným přístavem, ale naopak toxickým prostředím.

Jaroslav Petřík - Australan

Článek vyšel v prosincovém vydání časopisu Skautský svět (12/2023).