Snažím se, aby lidé sami porozuměli datům (rozhovor s O. Přibylou)

Se zakladatelem webu Fakta o klimatu Ondřejem Přibylou o vzniku stránky, jeho zkušenostech s přibližováním změny klimatu veřejnosti i o tom, jak s ní můžeme pracovat ve skautských oddílech.

Kdy jste se začal setkávat s klimatickou změnou? Čím vás to téma zaujalo? 

Mé první hlubší setkání s klimatickou změnou proběhlo v průběhu doktorského studia teoretické fyziky. Chtěl jsem porozumět klimatickému systému Země, začal jsem číst knihy a vědecké články o tocích tepla a záření v atmosféře. Bylo to porozumění na abstraktní úrovni rovnic. V roce 2009 jsem začal vyučovat předmět o klimatické změně na Masarykově univerzitě v Brně.

Další zásadní krok nastal v roce 2019 při konání studentské stávky za klima. Bylo jasné, že zásadní roli sehrají média a jejich obraz stávky. Začali jsme s kamarádem obcházet mediální štáby a ptát se, co mají k dispozici, aby mohli stávku reportovat. Jeden novinářský štáb mi odpověděl, že si přečetli harmonogram stávky z tiskové zprávy studentů. Říkal jsem si, že napíšou o tom, kolik studentů bylo na stávce, jaká křičeli hesla a jaký po sobě nechali nepořádek, o klimatické změně v článku v podstatě nic nebude. S partou kamarádů z fakulty informatiky jsme se rozhodli naprogramovat web a dát na něj nejdůležitější informace, které by mohli novináři použít, abychom pomohli informovanější debatě. Takto vznikla před pěti lety stránka Fakta o klimatu.

Čím jste se tehdy inspiroval?

Skvělý byl tým lidí, se kterými jsme web vytvářeli. Chytří lidé na správném místě se splnitelným úkolem, který dává smysl. Každý z nich přinesl nějakou klíčovou dovednost od vnitřní architektury webu přes grafiky a uspořádávání dat až po sensemaking a komunikaci složitých témat.

Liší se současná podoba webu Fakta o klimatu od původní myšlenky?

Zveřejněním webu to tehdy neskončilo, projekt se vyvíjel dál. Stále nás napadaly další věci, které jsme chtěli přidat, vylepšit, dostat k novinářům. Fakta o klimatu si začala žít vlastním životem. Po dvou letech fungování jsme založili neziskovku, tým se profesionalizoval. V současnosti projekt zaměstnává v analytické části už pět lidí.

Jaké osobní setkání ohledně klimatické změny vás v poslední době nejvíce ovlivnilo? S kým to bylo?

Vzpomínám si na zajímavé setkání v jedné bance, kde jsem byl diskutovat jejich strategii pro udržitelnost. Na obědě jsem tam vyslechl rozhovor, ve kterém jeden bankéř říkal druhému, že nevidí žádný velký smysl v bankovních environmentálních regulacích. Je to téma, které teď banky musí řešit a bylo zajímavé slyšet, jak to vnímají běžní zaměstnanci. Je problém, když lidé mají dělat něco, v čem nevidí smysl. Začal jsem tedy víc přemýšlet o tom, jak dekarbonizaci lidem vysvětlit. Chtěl bych najít způsob, jak ukázat potřebnou změnu tak, aby byla představitelná, aby lidem dávala smysl a viděli roli, kterou mohou sehrát.

Myslím, že aby dekarbonizace fungovala, je potřeba začít si o ní vyprávět realistické příběhy. Často se mluví o tom, že je důležité snižovat spotřebu: nejíst maso, nelétat, nejezdit autem, netopit… Mnohem zásadnější jsou ale systémové změny a ta nejdůležitější z nich je transformace energetiky. Tři čtvrtiny emisí v Česku můžeme eliminovat tím, že elektrifikujeme všechno, co jde a budeme vyrábět čistou elektřinu z větru, slunce a jádra. Technologie k tomu jsou, peníze na potřebné investice také a provoz takového energetického systému nebude dražší, než kolik nás stojí ten současný. Je to ale velká změna a nezařídí ji jednotlivci snížením spotřeby, ale firmy a investoři tím, že promění energetiku.

Státy a banky vytvářejí prostředí, ve kterém firmy podnikají, proto potřebujeme, aby se právě státy a banky zapojily a nastavily prostředí tak, aby vedlo k udržitelnosti. Aby firmy, které znečišťují, platily a firmy, které vytváří nějakou hodnotu bez negativních dopadů na životní prostředí, byly zvýhodněny. To je smysl zaváděných bankovních regulací a potřebujeme se naučit jej vysvětlovat a vyjasňovat, aby ho bankéři, a nejen oni, viděli.

Jaká jsou vaše „oblíbená" data v oblasti změny klimatu, která ji podle vás dobře a jasně ilustrují? 

Rád ukazuju tři základní grafiky: První je záznam teplot České republiky od 60. let, na kterém je vidět, že se Česká republika za posledních 60 let oteplila o dva stupně. A trend oteplování pokračuje, takže rekordně teplý rok 2023 bude z perspektivy roku 2050 docela chladný.

Další je graf koncentrací oxidu uhličitého za posledních 800 000 let, který ukazuje, že současné složení atmosféry je naprosto jiné, než jaké tady bylo za celou dobu historie civilizace i historie rodu homo. To, co se děje s atmosférou, je důsledek spalování uhlí, ropy a plynu, nejedná se o nic přirozeného.

Třetí graf je koláč emisí znázorňující sektory a činnosti, které vypouštějí do atmosféry nejvíce emisí skleníkových plynů. V Česku je zásadní energetika, těžké průmysly a doprava, ostatní sektory jsou poměrně malé. V energetice pálíme většinou hnědé uhlí na výrobu elektřiny; v průmyslu převážně černé uhlí, plyn, případně koks; v dopravě pálíme naftu. Tato grafika jasně ukazuje, že téměř tři čtvrtiny emisí skleníkových plynů se dají vyřešit kombinací úspor, elektrifikace a výrobou čisté elektřiny. Jinak řečeno tři čtvrtiny emisí mají poměrně jednoduché řešení, relativně levné a dostupné. A pouze jedna čtvrtina emisí vyžaduje něco jiného a může být složitější se jich zbavit.

Jaké formáty se vám při komunikaci s veřejností o tomto tématu nejvíce osvědčují?

Snažím se lidem vysvětlit data tak dobře, aby si to dokázali představit. Třeba při povídání o oteplení Česka o dva stupně můžeme dva stupně ukázat na poklesu teploty s výškou. Aby se při stoupání v horách ochladilo o dva stupně, musíte vystoupat zhruba o 350 výškových metrů. Tedy pokud se republika oteplila o dva stupně, znamená to, jako by efektivně klesla o 350 výškových metrů. Takže smrky, které před šedesáti lety začaly růst na vrcholcích Vysočiny, jsou nyní v podstatě o 350 metrů níže, v pásmu, kde už se jim nedaří a jsou náchylnější při napadení kůrovcem.

Já nechci lidi do ničeho tlačit a vyvolávat v nich strach nebo stud za vlastní spotřebu. Snažím se, aby porozuměli datům a sami si nad tím udělali závěr. Osvědčuje se mi, že pokud nechám na lidech samotných, jak důležité pro ně téma změny klimatu je, přirozeně začnou chtít něco dělat. Anebo ne, to nechávám na lidech.

Která data jsou vhodná pro argumentaci skeptikům? Chodí skeptici vůbec na vaše přednášky?

Ano, občas se někdo chce pohádat. Někdy se s nimi vsázím. O různé věci, například o další rozšiřování obnovitelných zdrojů nebo o pokračování oteplovacího trendu. Takové sázky se nedají vyhodnotit teď, jsou dlouhodobé. Ta nejbližší je do roku 2030. Sázka je způsob, jak vyzvat skeptika k přátelské konfrontaci. 

Jaký máte obecně názor na přesvědčování skeptiků?

Do nějaké míry je to ztracená energie. Aby došlo ke změně, nepotřebujeme přece přesvědčit celou společnost. Naopak potřebujeme pár schopných lidí, kteří jdou něco udělat. V některých situacích je samozřejmě potřeba něco bránit. Ale obecně mnohem efektivnější je příliš nebojovat s oponenty a naopak soustředit pozornost tam, kde se dá něco zajímavého vytvořit.

Při práci s tématem změny klimatu (nejen) ve skautingu je potřeba brát v potaz věk účastníků. Jaké máte osobní zkušenosti s různými věkovými skupinami?

Myslím si, že s dětmi ve školce a na prvním stupni není dobré mluvit o klimatické změně, protože úkol nás dospělých je vytvořit svět, ve kterém se děti budou cítit bezpečně. Dokud jsou děti malé, budujme v nich lásku k přírodě, snahu pochopit věci, a představu, že ve světě je možné aktivně něco tvořit.

Na druhém stupni si už děti začínají hledat ve světě svoji roli. Začínají se samy ptát, chtějí se dozvědět odpovědi na různé otázky. Má smysl je o problému klimatické změny informovat, ale zároveň jim ukazovat, co se s tím dá dělat v dlouhodobé perspektivě a jak by třeba ony samy do toho mohly zasáhnout. Současní středoškoláci sehrají v našem potýkání se s klimatickou změnou naprosto zásadní roli volbou svého budoucího povolání.

Vedoucí v oddílech nemají tu moc ušetřit prvostupňové děti těžkým tématům, která se na ně valí už od útlého věku doma, ve škole a jinde. Téma klimatické změny existuje a z vlastní zkušenosti vím, že i malé děti ho vnímají. Co můžeme v oddílech pro tyto děti udělat?

Snažil bych se dětem ukazovat, že se dá do světa zasáhnout nějakým dobrým způsobem a něco v něm udělat. Skauting má podle mě velkou tradici ukazovat lidem, že se překážky dají překonat, a že není nic zvláštního, že teď přichází těžké časy, jelikož přicházely i v minulosti a dalo se to zvládnout a překonat.

Jaká data o tématu změny klimatu bychom v rámci naší organizace měli chtít znát? Jaká data by mohla zajímat skauty v oddílech, jaká rodiče?

Skauty by mohla zajímat data týkající se českých lesů. Jak jsem už zmiňoval, zvyšování teploty způsobuje, že smrky, které by potřebovaly růst při průměrné teplotě okolo 6 stupňů celsia, jsou vystaveny mnohem vyšším ročním průměrným teplotám a přestávají být odolné vůči kůrovci. Přispělo i velké sucho v letech 2015–2020 a máme tu kůrovcovou kalamitu obrovských rozměrů. Za posledních šest let bylo vykáceno asi 236 tisíc hektarů smrkových lesů. Když bychom to území dali dohromady, je to skoro 50 krát 50 kilometrů! Řešení znamená sázet místo smrkových monokultur lesy s pestřejší druhovou skladbou, tedy duby, buky, případně lípy a javory.

Lukáš Polanský – Luky

Rozhovor vyšel v červnovém vydání časopisu Skautský svět 06/2024.