Blog Skautského světa

Výchova k odolnosti je ve skautingu přítomná od jeho počátků. V souvislosti s narůstajícím počtem dospívajících čelících zhoršenému duševnímu zdraví, úzkostem nebo sebepoškozování její význam roste – větší odolnost totiž může pomáhat těmto problémům preventivně předcházet.     V posledních letech se toho v oblasti bezpečného skautingu událo opravdu hodně. Vznikl Kodex jednání dospělých, posílila Skautská krizová linka a e-mailová poradna, na velkých skautských akcích je hojně využívána služba Uši pro duši, desítky skautských vedoucích procházejí nácviky ve víkendovém nekvalifikačnímu kurzu Základů krizové intervence pro skauty. Hodně se toho teprve chystá. Připravujeme nástroj ke sběru a vyhodnocování nehod, které se během skautské činnosti dějí. Ten nám pomůže těmto nehodám lépe předcházet, nebo se na ně připravit. Díky těmto statistikám dokážeme lépe zacílit skautské vzdělávání, abychom se v programech k bezpečí věnovali opravdu těm nejčastějším a nejvážnějším rizikům. Doko...

S vedoucí oddílu skautů v Chodově, lektorkou skautských vzdělávacích akcí a zástupkyní Karlovarského kraje v Náčelnictvu Šárkou Chocovou o její zkušenosti dospělého nováčka, specifikách skautování v okrajovém regionu i nejbližších skautských plánech. Ke skautingu ses dostala jako dospělý nováček. Jak ses o skautování dozvěděla a kdy a proč ses rozhodla, že se sama přidáš? Můj syn začal někdy na začátku druhé třídy chodit do vlčat. Jeho vedoucí občas potřeboval, aby někdo z rodičů odvezl někam děti nebo věci. Jindy bylo třeba pomoct s výzdobou nebo přípravou kostýmů. Před prázdninami přišla nabídka, abych jela na týden vařit na tábor, protože nebyl k dispozici žádný kuchař. Šla jsem to zkusit a po táboře jsem za ním sama přišla a řekla mu: Už jsem s vámi stejně pořád, tak už mi dejte tu košili a chci tady být s vámi. Narodila jsem se v době, kdy byl skauting zakázaný, takže žádnou předchozí skautskou zkušenost nemám. Se skauty jsem se ale u nás v Chodově setkávala dost často. Pochopila ...

S Janem Špatenkou – Špáťou o skautských akcích, které ho ovlivnily, přípravách i vedení Národního skautského jamboree i výzvách, které před skautingem v nejbližší době vidí. Kdy a jak ses dostal ke skautování? Jak vzpomínáš na svá první skautská léta a vedoucí? Začal jsem skautovat v roce 2001 v České Skalici, kde jsem bydlel a bydlím do dneška. Ke skautům mě přizval můj spolužák ze základní školy, bylo mi asi devět let. Velmi brzy jsem tomu propadl. Do té doby jsem v koníčcích nebyl moc vyhraněný, zkoušel jsem všechno od rybaření, přes tenis, fotbal a aikido. Brzy jsem od skautů přešel pomáhat k vlčatům. Viděl jsem tam možnost uplatnění a realizace. Skautování jsem věnoval většinu svého volného času. Zatímco spolužáci doma vymýšleli příběhy, aby mohli chodit za holkama, já říkal, že jdu za holkama a šel jsem do klubovny. Vedoucí, které jsem měl ve skautském oddílu, pro mě byli dlouhou dobu obrovsky silnými vzory. Postupně se však ty obdivované modly začaly dost sesouvat z piedestalu. ...

S Evou Nečasovou, zakladatelkou projektu AI dětem, o tom, co dětem může přinášet práce s umělou inteligencí, jak zmírňovat obavy z ní i o tom, jak s ní můžeme pracovat ve skautingu. Foto: Johana Kratochvílová Vzpomeneš si, kdy a při jaké příležitosti ses poprvé setkala s tím, co je dnes nejčastěji představováno jako umělá inteligence (textový / obrazový generátor)? Jaké to bylo? Před dvěma lety jsem dělala příměstský experimentální tábor s umělou inteligencí pro děti od čtvrté do sedmé třídy. Bylo dost překvapivé, že to, co jsem považovala za raketovou vědu, děti dávaly úplně s prstem v nose. To mi přišlo fantastické. Odcházela jsem z té akce v euforii a říkala si, jak je skvělé, kolik jsme toho dětem předali. Dodnes nevím, proč mě v předávání tolik nadchla právě umělá inteligence. Druhé setkání bylo s generativními modely, když jsem narazila na model Disco diffusion na cloudu Colab, kde se dají rozbíhat podobné systémy. Tam jsem si poprvé vygenerovala obrázek, na což asi nikdy nezapom...

Esej o odvaze i strachu v nás. Co o nich vypovědělo 65 rozhovorů a dva výzkumy cyklu Nebát se? Co nám může pomáhat přiznat si své strachy a dodávat si odvahu měnit svět okolo nás k lepšímu? Splnil se mi můj dětský sen. Nebo noční můra. Jednou jsem utíkal před nosorožcem. Přesněji před nosorožčí mámou. Byl to jeden z nejkrásnějších a zároveň nejstrašidelnějších dnů mého života. Tohle i další setkávání s vlastním strachem i odvahou mi daly jeden důležitý směr, jednu životní misi. Chci co nejlépe chápat, co to strach a odvaha je a co s tím můžu dělat. Ne se nikdy nebát, ale bát se co nejméně a co nejlépe. Foto: Jiří Pasz V Nepálu jsem byl dělat výzkum pro svou diplomku. Po třech měsících práce na jihu země, v prachu, horku a hluku, jsem si konečně udělal přestávku. Jel jsem na výlet do přírodní rezervace Bardyia na jungle walk. Je to jedno z mála míst na světě, kde můžete jít do parku pěšky. Ráno jsme měli bezpečnostní školení. Když nás napadne slon, vyšplhejte nejméně pět metrů na strom...