Blog Skautského světa

S ředitelkou Centra LOCIKA Petrou Wünschovou o dopadech dvou krizí posledních let na duševní zdraví dětí, o hledání výše laťky pro různé výzvy i o potřebě zpomalení. Když se řekne „zdravý člověk“ nebo „zdravé dítě“, počítáme do toho dnes už i zdravou duši? Jak se podle Vás daří u společnosti posilovat vnímání důležitosti duševního zdraví a toho, že je nedílnou součástí našeho celkového zdraví? Myslím, že covidová pandemie nám velmi silně ukázala, že fyzické a duševní zdraví jsou velmi úzce propojené. Ukázal nám i to, že pokud chceme zůstat psychicky zdraví, musíme se starat o své tělo a zároveň obráceně psychika tvoří velmi důležitou součást našeho celkového zdraví. Toto celostní pojetí už podle mě začíná pronikat všude, do sociální oblasti, do školství… Roste podle vás v Česku počet rodičů, kteří pokládají duševní zdraví dětí za důležité? I tady hrály podle mě silnou roli zkušenosti z covidu. Mnoho dětí tehdy přestávalo fungovat, začaly se sebepoškozovat. To vše vyzdvihlo téma potřebn...

V další Diskuzi Skautského světa jsme k tématu bezpečného skautingu mluvili o práci s riziky, důležitosti rozhovorů i nastavování pravidel při skautské činnosti. Zde si můžete přečíst nezkrácenou verzi celé diskuze. Proč je podle vás v současné chvíli důležité mluvit ve skautingu o tématu duševního zdraví a poskytovat v tom podporu dětem i vedoucím? Týnka: Jsem psycholog, takže mě to téma zajímá dlouhodobě. Nemám ale zároveň pocit, že by se stalo aktuální právě teď. Bylo aktuální vždy, duše je naší součástí. Jestliže chceme ve skautu rozvíjet dospělé nebo děti, tak by péče o duši měla být nedílnou součástí našeho programu. Měli bychom plánovat, jak a kdy se o tom tématu budeme bavit. Skauting poskytuje dost příležitostí k rozvíjení psychické odolnosti. V pestré činnosti se najde příležitost k rozvoji v této oblasti pro každého. V čem se ale potřebujeme jako organizace posunout, je reflexe těchto zážitků. Téma duševního zdraví není nic nového, co bychom měli začít tlačit do skautského...

Náročné situace v posledních letech posílily význam péče o duševní zdraví a bezpečnost – v celé společnosti i ve skautingu. Podívejte se na přehled nástrojů a podpory, kterou v této oblasti máme nyní k dispozici.  „ Každý druhý účastník našich kurzů se většinou v oddíle setkal s někým, kdo se sebepoškozuje," pronesla překvapeným účastníkům nedávného kurzu Základů krizové intervence pro skautské vedoucí jedna z jeho letorek. Jeden z účastníků, který učí na gymnáziu, potvrdil, že s kolegy často mluví o tom, že dnes ve třídách běžně mají jednoho až dva studenty s panickou atakou. Nevíme, nakolik jsou tyto počty vypovídající pro celou republiku i pro všechny skautské oddíly, přesto potvrzují, že s tématy duševního zdraví a psychické bezpečnosti se v posledních letech setkáváme stále častěji – i ve skautingu. Potvrdil to i velký zájem vedoucích o tento seminář. Vyhledali jej pravděpodobně proto, že se s křehkostí kluků a holek v oddílech setkávají stále častěji.  Ilustrace: Jitka R...

S psychologem Petrem Mackem z Masarykovy univerzity o dnešních dospívajících, jejich rozmanitosti a rostoucích pocitech nejistoty a potřeby sebedůvěry. Můžete vzpomenout na vaše dospívání? Jaké bylo, kde jste jej prožíval a jak se o vaší generaci v té době mluvilo? Dospíval jsem v průběhu šedesátých a sedmdesátých let na Vysočině ve Žďáru nad Sázavou. Na dospívání mám pěkné vzpomínky. Tématu dospívání se profesně a odborně věnuji celý život. Nebylo to pro mě nijak krizové období, ale mělo velký impakt na můj další život. Byla to doba, která může být pro současnou generaci v lecčems těžko pochopitelná. Když mi bylo dvanáct let, zažil jsem srpnové události roku 1968. Adolescenci jsem pak prožíval v době normalizace. I dnes si říkám, že je důležité, abychom se jako výzkumníci na daná období dívali očima dospívajících, jejich psychikou, potřebami. Jako dospělí už máme většinou odstup a vidíme věci z nadhledu. Sám jsem si tedy toto období reflektoval a vzpomínal na to, co mi v patnácti či ...