Co skrývá skautský slib a zákon – a možná to nevidíme? (Sirova reakce na Edyho esej ve Skautském světě 06/2025)

Jeden ze současných nositelů Řádu stříbrného vlka a člen Svojsíkova oddílu Libor Kvapil – Sir ve svém zamyšlení reaguje na Edyho esej „Skautské hodnoty a jejich význam v dnešním světě“, která vyšla v červnovém čísle Skautského světa.

Oceňuji dobrý počin bratra Jiřího Zajíce – Edyho v červnovém čísle Skautského světa. Jeho článek Skautské hodnoty a jejich význam v dnešním světě napomáhá uvědomění, co skaut vlastně slibuje a aby se text nestal jen rutinně či bezmyšlenkovitě odříkanou formulí. Dovolil bych si v jeho rozboru pokračovat a v něčem jej doplnit.

Již v samotné formulaci slibu došlo k posunu, nejen formálnímu. Z dávného překladu původní anglické verze „On my honour I promise that I will do my best…,“ tedy „Slibuji konati, jak dovedu nejlépe“, vypadlo jako zastaralé slovo konati, takže zůstalo „slibuji, jak dovedu nejlépe“. Tato formulace vede k představě, že slibuji, jak dovedu nejlépe slibovat. Ale pravý význam je v tom, že budu, jak dovedu nejlépe, plnit to, co jsem slíbil.

Deset bodů skautského zákona shrnuje vesměs kladné vlastnosti, které dělají skauta skautem, ale na které nemá skauting monopol. Ne všichni dobří lidé musejí být skauti, ale všichni skauti by těmi dobrými lidmi být měli. Všechny body začínají slovy „skaut nebo skautka je“, nikoliv že něco zná, nebo umí. Jde tedy o vlastnosti, charakter, nikoliv vědomosti nebo dovednosti.

I ve skautském zákoně jsou odlišnosti oproti Baden-Powellově znění. První bod (Skaut je pravdomluvný) plně nevystihuje původní význam „důvěryhodný, spolehlivý“ (A Scout Is To Be Trusted). Svaz skautů a skautek ČR doplnil první bod na „…čestný a pravdomluvný“. Ještě přesnější by možná bylo „Skaut je spolehlivý“ nebo „Skautovo slovo platí.“

Také sedmý bod je diskutabilní.  Skaut je poslušný platí za předpokladu, že to, co rodiče nebo představení požadují, je správné. Nemusí tomu tak být vždy. I Hitler byl „představený“ a řada nacistických představitelů se v norimberských procesech hájili mantrou, že jen plnili příkazy a jednali v souladu s platnými zákony. Br. Lubomír Kantor – Čibiabos, již nežijící instruktor Jesenické lesní školy a člen Svojsíkova oddílu, vtipně poznamenal: „Skauti mají poslouchat představené, rodiče a vůdce, ale nesmějí to být lumpové“.

Zákon shrnuje kladné vlastnosti, které nejsou výsadou jen pro skauty. Dokonce není rozhodující, kolik těch bodů k popsání charakteru potřebujeme. Ostatně počet bodů skautského zákona je dán snahou přiblížit se křesťanskému Desateru, vlastností ušlechtilého člověka by se dalo vyjmenovat i více.

Svědomí, které mají i ti, kdo se jím neřídí, nám určuje, co je a co není správné. Budeme-li se řídit svědomím, budeme dodržovat zákon, i když třeba nebudeme znát jeho přesné znění. Pokud ovšem budou zákony (myšleno obecně, nejen skautské) vycházet z mravních principů – bohužel ne vždy tomu tak bylo.

Dobře to vystihl již zmiňovaný bratr Čibi, když doplnil známé heslo „ povinnost – odpovědnost – kázeň“ o další trias, a to „svědomí – pokora – tolerance“. Zatímco první heslo nabádá k disciplíně, to druhé oslovuje srdce a obrací se k duši, vede jednotlivce k jeho místu v životě.

Důležité je také Edyho upozornění na „plnění povinnosti vlastních“ – každý je máme jiné, skaut není skautem jen na skautských akcích, ale jde o způsob života, takže musí být dobrý v rodině, škole či zaměstnání. Když tyto povinnosti způsobí, že musí opustit oddíl, nejde o zradu, ale plnění povinností. Je celoživotně příslušníkem hnutí, i když již třeba neplatí příspěvky a není registrován v organizaci. V organizaci platí hierarchie pavouku funkcí, v hnutí síla a význam osobnosti. Skauting je způsob života, životní styl, a mělo by platit známé „jednou skautem, skautem po celý život“.

Libor Kvapil – Sir

Autor je nositelem Řádu stříbrného vlka, členem Hanácké družiny Svojsíkova oddílu a instruktor Jesenické lesní školy.