Anketa: Co stojí za vzestupem zájmu a důvěry ve skauting v posledních 20 letech?

Čtyři dospělí skauti a skautky odpovídají na anketní otázku Skautského světa o příčinách rostoucí důvěry v český skauting.


Mauglí: Více si vážíme své dobrovolnické práce

1. Dobrá práce odvedená činovníky v 90. letech – zaujali pro skauting dostatek dětí a předali jim (nám) svůj žebříček hodnot včetně chuti být aktivní a užiteční. A dobrá práce všech následujících činovníků, která dennodenně posiluje renomé skautingu v každé obci.

2. Inovace skautského vzdělávání ke konci 90. let. Což znamenalo: zážitky na prahu dospělosti, které posílily vztah ke skautingu a zájem mu dále pomáhat u odrostlých skautů a skautek. A know how v oblasti personalistiky, řízení projektů, procesů, komunikace, které umožnilo rozvoj kapacit. 

3. Spokojení skauti a skautky z 90. let mají své vlastní děti a vědí, že skaut je super, i když třeba už sami nejsou členy. A tak na tu cestu vysílají svoje děti a s nimi přicházejí jejich kamarádi. 

4. Dobrá sestava ústředních činovníků v nultých letech, kteří udělali dobrá rozhodnutí a odvedli úžasné množství práce. Důraz na inovaci programu. Dobrá práce jejich pokračovatelů podnes. 

Zlepšené vnímání skautingu může být spojené i s tím, že jsme se sami přestali vnímat jako šmudlové a začali si své dobrovolnické práce (navzájem) považovat a vnímat ji jako kvalitní a užitečnou? Životní pocit skauta v devadesátkách vůči světu byl myslím často něco jako: jo, dělám ve volném čase cáklé věci a chodím divně oblečená a na obojí jsem hrdá – a vy do toho mého cáklého světa nepatříte. Což se po deseti letech posunulo k něčemu jako: dělám skauting a to je super a cool asi jako paragliding a hraní v kapele dohromady. A jestli chcete, tak se ke mně přidejte, bude to boží. 

Věra Ondřichová Mauglí
v letech 2002-2006 působila jako tisková mluvčí Junáka, v letech 2009-2011 jako zpravodajka pro komunikaci

Šlehy: Dobře kombinujeme tradici a inovace

Za vzestupem skautingu stojí podle mě několik faktorů. Velkou roli hrálo ukončení prudkých sporů o minulost či, možná jinak vnímáno, o identitu na konci 90. let. Junák se díky řadě osvícených lidí otevřel, začal se více orientovat na současné děti. To se nejprve projevilo v Chartě, pak v novém programu a následně i v činnosti jednotlivých oddílů. Skautská výchova se díky tomu posunula o velký kus dopředu. Důležitou roli hrály též změny ve skautském vzdělávání. Myslím, že hodně pomohl přesun těžiště od tradičních lesních škol k formátům, jako jsou vůdcovské či čekatelské kurzy. K změnám nedocházelo jen v naší organizaci, ale i ve společnosti. Hodně rodičů hledalo a stále hledá, jakou podobu má mít výchova jejich dětí. Na jednu stranu nechtějí autoritářskou výchovu, ale zároveň nechtějí nechat děti bez hranic. Skauting jim v tomto nabízí funkční a promyšlený model postavený na respektu k dítěti, jehož síla je zdůrazněna na podporu dětské autonomie. Svou roli jistě hraje i akcent na výchovu v přírodě, v přirozeném prostředí, které stále většímu počtu dětí chybí. Zapomenout bychom neměli ani na to, že ve světě, kde se na děti mnohdy kladou velké nároky a kde jsou vystavovány zcela zbytečnému soutěžení, nabízí Junák prostředí, kde je mnohem důležitější přátelství, spolupráce a kde může vyrůst a obstát i dítě, které nemá nutně ostré lokte. Zkrátka Junák dokázal, po mém soudu, vybrat to nejlepší ze své tradice a zkombinovat to s řadou zajímavých a inovativních prvků. Díky tomu je atraktivní pro rodiče, děti, ale i pro své starší členy, na nichž chod oddílů a celé organizace stojí.

Lukáš Šlehofer – Šlehy
vedl týmy několika velkých skautských akcí (Intercamp, Národní jamboree) a vůdcovský lesní kurz, podílel se na některých projektech nového programu

Ježek: Sklízíme plody více než 30 let svobodného působení

Tak jako většina jevů ve společnosti, ani vzestup zájmu a důvěry ve skauting nemá jedinou příčinu, ale potkává se jich víc. Důležitý moment spatřuji v historické paralele s prvorepublikovými časy. I tehdy docházelo k průběžnému nárůstu počtu členů a především k nárůstu skautského renomé ve společnosti – nikoli od samého začátku, ale postupem času. Stejně tak se to děje v polistopadovém období. Začínáme sklízet plody nepřetržitého již více než třicetiletého svobodného působení. Z malých vlčat a světlušek skautujících na začátku devadesátých let jsou jednak rodiče nových dětí, kteří nám věří, jednak začínají být na vlivných místech ve společnosti, odkud mohou ovlivňovat nálady a nastavení veřejnosti.

Odbyli jsme si také generační spory devadesátých let, přestali jsme se tolik zabývat sami sebou a více jsme začali řešit, jak nás vnímá okolí a jak být společnosti prospěšní. Důležitý je také fakt, že zájmu a důvěře umíme jít naproti šikovnou vnější komunikací – úspěšně jsme vyhmátli důležité prvky skautingu, které pozitivně rezonují ve veřejném prostoru.

Ale abychom neusnuli na vavřínech – bylo by dobře, kdybychom si byli vědomi toho, že zdaleka ne všechny naše oddíly a družiny odpovídají pozitivnímu obrazu, který o skautingu společnost má. Měli bychom přemýšlet, jaké kroky podniknout k tomu, abychom byli skutečnými skautkami a skauty a nikoli jejich pouhou parodií, abychom doopravdy vychovávali nové generace podle skautského slibu a zákona a ne abychom si na skauting jen hráli.

Stanislav Balík – Ježek
dlouholetý vůdce Jesenické lesní školy

Op: Jsme stabilní v proměnlivém světě

Nevěřím na jeden zásadní faktor, spíše na skládačku ze spousty dílčích věcí, které do sebe zapadly ve správný čas. Jako první mne napadá stabilita a trvalost Junáka v nestabilním proměnlivém světě. Oddíly a střediska fungují, ať se okolí staví ke skautingu jakkoli, díky nesamozřejmé soustavné práci lidí na střediscích, v oddílech, na kurzech, základnách... Dále připravenost na zvýšený zájem: obnovené stezky a výchovný program obecně i skautské vzdělávání, dlouhodobá kvalitní externí komunikace. Skautu také pomáhá, že patří nákladově mezi nejlevnější kroužky, a samozřejmě demografický vývoj.

A poslední je spíše moje hypotéza mám pocit, že se přinejmenším část společnosti přiklání ke slušnosti, ač to tak nemusí vypadat ze sociálních sítí, ani ze zpravodajství. Hodnotové orientace se oproti divoké společnosti v přerodu z devadesátých let myslím zklidnily. Slušnost a férovost by se měla jednotlivcům, firmám i společnosti jako celku dlouhodobě vyplatit. Pozitivní hodnoty už nejsou vysmívané jako naivní a „rychlošípácké“, jako tomu bylo v devadesátých letech.

Je skvělé vidět skauting růst, ale i tak bych zůstal při zemi: Junák je stále naprostou alternativou pro dvě procenta dětské populace v České republice.

Pavel Černý – Op bývalý zpravodaj VRJ pro vzdělávání a rozvojové projekty


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Změna klimatu není o odvaze, je to otázka přežití (rozhovor s A. Šlechtovou - Pírkem)

Odvaha není začít něco dělat (rozhovor s J. Lukšíčkem - Rysem)

Klubovnu teď bereme jinak (s V. Kratochvílem o stavbě nové klubovny v Polné)