Anketa: Co stojí za vzestupem zájmu a důvěry ve skauting v posledních 20 letech?

Čtyři dospělí skauti a skautky odpovídají na anketní otázku Skautského světa o příčinách rostoucí důvěry v český skauting.

Mauglí: Více si vážíme své dobrovolnické práce

1. Dobrá práce odvedená činovníky v 90. letech – zaujali pro skauting dostatek dětí a předali jim (nám) svůj žebříček hodnot včetně chuti být aktivní a užiteční. A dobrá práce všech následujících činovníků, která dennodenně posiluje renomé skautingu v každé obci.

2. Inovace skautského vzdělávání ke konci 90. let. Což znamenalo: zážitky na prahu dospělosti, které posílily vztah ke skautingu a zájem mu dále pomáhat u odrostlých skautů a skautek. A know how v oblasti personalistiky, řízení projektů, procesů, komunikace, které umožnilo rozvoj kapacit. 

3. Spokojení skauti a skautky z 90. let mají své vlastní děti a vědí, že skaut je super, i když třeba už sami nejsou členy. A tak na tu cestu vysílají svoje děti a s nimi přicházejí jejich kamarádi. 

4. Dobrá sestava ústředních činovníků v nultých letech, kteří udělali dobrá rozhodnutí a odvedli úžasné množství práce. Důraz na inovaci programu. Dobrá práce jejich pokračovatelů podnes. 

Zlepšené vnímání skautingu může být spojené i s tím, že jsme se sami přestali vnímat jako šmudlové a začali si své dobrovolnické práce (navzájem) považovat a vnímat ji jako kvalitní a užitečnou? Životní pocit skauta v devadesátkách vůči světu byl myslím často něco jako: jo, dělám ve volném čase cáklé věci a chodím divně oblečená a na obojí jsem hrdá – a vy do toho mého cáklého světa nepatříte. Což se po deseti letech posunulo k něčemu jako: dělám skauting a to je super a cool asi jako paragliding a hraní v kapele dohromady. A jestli chcete, tak se ke mně přidejte, bude to boží. 

Věra Ondřichová – Mauglí
v letech 2002-2006 působila jako tisková mluvčí Junáka, v letech 2009-2011 jako zpravodajka pro komunikaci

Šlehy: Dobře kombinujeme tradici a inovace

Za vzestupem skautingu stojí podle mě několik faktorů. Velkou roli hrálo ukončení prudkých sporů o minulost či, možná jinak vnímáno, o identitu na konci 90. let. Junák se díky řadě osvícených lidí otevřel, začal se více orientovat na současné děti. To se nejprve projevilo v Chartě, pak v novém programu a následně i v činnosti jednotlivých oddílů. Skautská výchova se díky tomu posunula o velký kus dopředu. Důležitou roli hrály též změny ve skautském vzdělávání. Myslím, že hodně pomohl přesun těžiště od tradičních lesních škol k formátům, jako jsou vůdcovské či čekatelské kurzy. K změnám nedocházelo jen v naší organizaci, ale i ve společnosti. Hodně rodičů hledalo a stále hledá, jakou podobu má mít výchova jejich dětí. Na jednu stranu nechtějí autoritářskou výchovu, ale zároveň nechtějí nechat děti bez hranic. Skauting jim v tomto nabízí funkční a promyšlený model postavený na respektu k dítěti, jehož síla je zdůrazněna na podporu dětské autonomie. Svou roli jistě hraje i akcent na výchovu v přírodě, v přirozeném prostředí, které stále většímu počtu dětí chybí. Zapomenout bychom neměli ani na to, že ve světě, kde se na děti mnohdy kladou velké nároky a kde jsou vystavovány zcela zbytečnému soutěžení, nabízí Junák prostředí, kde je mnohem důležitější přátelství, spolupráce a kde může vyrůst a obstát i dítě, které nemá nutně ostré lokte. Zkrátka Junák dokázal, po mém soudu, vybrat to nejlepší ze své tradice a zkombinovat to s řadou zajímavých a inovativních prvků. Díky tomu je atraktivní pro rodiče, děti, ale i pro své starší členy, na nichž chod oddílů a celé organizace stojí.

Lukáš Šlehofer – Šlehy
vedl týmy několika velkých skautských akcí (Intercamp, Národní jamboree) a vůdcovský lesní kurz, podílel se na některých projektech nového programu

Ježek: Sklízíme plody více než 30 let svobodného působení

Tak jako většina jevů ve společnosti, ani vzestup zájmu a důvěry ve skauting nemá jedinou příčinu, ale potkává se jich víc. Důležitý moment spatřuji v historické paralele s prvorepublikovými časy. I tehdy docházelo k průběžnému nárůstu počtu členů a především k nárůstu skautského renomé ve společnosti – nikoli od samého začátku, ale postupem času. Stejně tak se to děje v polistopadovém období. Začínáme sklízet plody nepřetržitého již více než třicetiletého svobodného působení. Z malých vlčat a světlušek skautujících na začátku devadesátých let jsou jednak rodiče nových dětí, kteří nám věří, jednak začínají být na vlivných místech ve společnosti, odkud mohou ovlivňovat nálady a nastavení veřejnosti.

Odbyli jsme si také generační spory devadesátých let, přestali jsme se tolik zabývat sami sebou a více jsme začali řešit, jak nás vnímá okolí a jak být společnosti prospěšní. Důležitý je také fakt, že zájmu a důvěře umíme jít naproti šikovnou vnější komunikací – úspěšně jsme vyhmátli důležité prvky skautingu, které pozitivně rezonují ve veřejném prostoru.

Ale abychom neusnuli na vavřínech – bylo by dobře, kdybychom si byli vědomi toho, že zdaleka ne všechny naše oddíly a družiny odpovídají pozitivnímu obrazu, který o skautingu společnost má. Měli bychom přemýšlet, jaké kroky podniknout k tomu, abychom byli skutečnými skautkami a skauty a nikoli jejich pouhou parodií, abychom doopravdy vychovávali nové generace podle skautského slibu a zákona a ne abychom si na skauting jen hráli.

Stanislav Balík – Ježek
dlouholetý vůdce Jesenické lesní školy

Op: Jsme stabilní v proměnlivém světě

Nevěřím na jeden zásadní faktor, spíše na skládačku ze spousty dílčích věcí, které do sebe zapadly ve správný čas. Jako první mne napadá stabilita a trvalost Junáka v nestabilním proměnlivém světě. Oddíly a střediska fungují, ať se okolí staví ke skautingu jakkoli, díky nesamozřejmé soustavné práci lidí na střediscích, v oddílech, na kurzech, základnách... Dále připravenost na zvýšený zájem: obnovené stezky a výchovný program obecně i skautské vzdělávání, dlouhodobá kvalitní externí komunikace. Skautu také pomáhá, že patří nákladově mezi nejlevnější kroužky, a samozřejmě demografický vývoj.

A poslední je spíše moje hypotéza – mám pocit, že se přinejmenším část společnosti přiklání ke slušnosti, ač to tak nemusí vypadat ze sociálních sítí, ani ze zpravodajství. Hodnotové orientace se oproti divoké společnosti v přerodu z devadesátých let myslím zklidnily. Slušnost a férovost by se měla jednotlivcům, firmám i společnosti jako celku dlouhodobě vyplatit. Pozitivní hodnoty už nejsou vysmívané jako naivní a „rychlošípácké“, jako tomu bylo v devadesátých letech.

Je skvělé vidět skauting růst, ale i tak bych zůstal při zemi: Junák je stále naprostou alternativou pro dvě procenta dětské populace v České republice.

Pavel Černý – Op bývalý zpravodaj VRJ pro vzdělávání a rozvojové projekty