Skautská pomoc Ukrajině

Seznamte se s příběhy tří dospělých skautů, kteří se každý jiným způsobem zapojili do pomoci lidem, do jejichž života tragicky zasáhla válka na Ukrajině.

Hela: Pomáhám jako zdravotník v Kongresovém centru

První březnový týden mi do emailu přišla prosba o pomoc zdravotníkům z Českého Červeného kříže (ČČK) s pomocí uprchlíkům v Kongresovém centru v Praze. Přečetla jsem si informace a věděla jsem, že to je ten pravý způsob pro mě, jak chci pomáhat uprchlíkům z Ukrajiny. Byla to nabídka, jak mohu využít to, co ve skautu umím nejlépe – být zdravotník. Jsem vedoucí a garant skautského zdravotnického kurzu Perla v Praze a také členkou Skautského záchranného týmu (SZT). Zdravotníka na skautském táboře jsem dělala mnohokrát. Zapsala jsem se tedy jako dobrovolný zdravotník přes formulář a hned příští den se mi ozvali, abych přišla na směnu.

První směna

Zabalila jsem si tedy zdravotnickou brašnu a vyrazila do Kongresového centra na Vyšehradě. Z počátku to byl chaos. U stánku pro dobrovolníky o mě nikdo netušil a cestu k ošetřovně ČČK jsem si musela sama najít. Na ošetřovně se všech zdravotníků (na směně slouží osm lidi) ujal kluk z Červeného Kříže – vedoucí směny. Na začátek nás seznámil s pravidly směny, dostupným materiálem (kde jsou léky, obvazy, náplasti, dezinfekce) a ukázal nám, jak se píše zdravotní deník. Do deníku bylo během celé směny nutné zaznamenávat provedená ošetření a výdej léků každému dospělému či dětskému pacientovi.

Na směně jsme jako dobrovolníci nesloužili sami. Nejdůležitější pro nás byly „růžové vesty” – dobrovolní tlumočníci z ukrajinštiny nebo ruštiny do češtiny. Hodně z nich kdysi na Ukrajině žilo a teď se rozhodli pomoci svým krajanům. V modrých vestách jsou převážně skauti, kteří vydávají jídlo a pití. A ve žlutých vestách jsou psychologové a krizoví interventi. My zdravotníci jsme označení červenými vestami. Na směně se celou dobu všechny vestičky potkávají, běžně si všichni tykají a i přes v mnohém smutnou situaci tu panuje dobrá atmosféra – je cítit, že se všichni snaží pomoct.

Na cestu s nejasným koncem

Z Ukrajiny přijíždí celé rodiny – především ženy a děti, protože muži bojují za svoji vlast. Někteří lidé k nám do Kongresového centra cestovali i čtyři dny z východní Ukrajiny – dny, kdy se neměli kde najíst, umýt a odpočinout si. I pro naše zdravá těla by to byla velká zátěž. Kongresové centrum se pro ně stalo ostrovem odpočinku a také místem, kde si po náročné cestě konečně můžou umýt ruce, kde dostanou jídlo a mohou si v teple odpočinout. Také si zde v krajském Asistenčním centru pomoci vyřizují víza, zdravotní pojištění a pracovní povolení.

Během směny jsme ošetřili vyčerpané a dehydratované děti i dospělé. U dětí se vyskytují problémy spojené se špatnou hygienou – především střevní virózy. Děti často zvrací, mají průjem a nechtějí přijímat ani pití, ani jídlo, natož léky. Snažíme se předejít dehydrataci a k některým vážným stavům voláme záchranku. Starší lidé jsou vystrašení – museli opustit svoje domovy a vydat se na cestu s nejasným koncem. Neví, kde budou mít příští měsíce střechu nad hlavou. Jediné, co si přejí, je vrátit se domů na Ukrajinu. Ubytovací kapacity v Praze docházejí, a tak lidé v kongresovém centru čekají i více než 24 hodin, než jim hasiči najdou ubytování v nějakém českém městě nebo vesnici.

Chvíle, kdy nejdou zadržet slzy

Ve chvíli, kdy píšu tento text, mám za sebou v centru pět osmihodinových směn jako zdravotník (i jako vedoucí směny). Pamatuji si z nich dvě situace, kdy jsem při ošetřování doslova zadržovala slzy. I když jsem si myslela, že mě po práci na covidovém oddělení v pražském Motole už nic psychicky neporazí, mýlila jsem se. Na ošetřovnu přišli ukrajinští hluchoněmí rodiče s půlroční holčičkou. Holčička měla horečku a dusivý kašel. Nebylo jí dobře. Rodiče nám napsali na papír, že jsou z Charkova. Z města, o které se nyní vedou na Ukrajině tvrdé boje a jejich dům už možná nestojí. S pomocí tlumočníků jsme se snažili hluchoněmým rodičům na papír azbukou napsat, že je potřeba jet s miminkem do nemocnice. Zavolali jsme záchranku a snažili se rodičům vysvětlit, že holčička bude v dobrých rukách profesionálů. Podruhé to bylo ve chvíli, kdy jsme ošetřovali maminku se dvěma malými dětmi. Děti byly zdravé. Ale jejich maminka byla vyčerpaná, vystrašená a dehydratovaná. Zatímco jsme se starali o maminku, její sedmiletá dcera hledala v hromadě oblečení pro svého dvouletého bratříčka. Našla pro něj nakonec celý set oblečení.

Na závěr bych chtěla poděkovat všem, kdo pomáhají. Policisté, hasiči, psychologové a tlumočníci pomáhají nám (zdravotníkům) a my se snažíme pomoct jim. Rozdáváme alespoň pilulky na bolest hlavy. Všichni se snažíme fungovat jako jeden velký tým a myslím si, že jedině tak může být naše pomoc efektivní. Děkuji lidem z Českého červeného kříže, že nás skautské zdravotníky vzali mezi sebe.

Hela Kernerová
vedoucí skautského zdravotnického kurzu Perla

Jirka: Naší předností je rychlost

Skautské krizové centrum Zlín – to je parta skautů ze středisek v okrese Zlín, která kolem sebe udržuje početnou skupinu neskautských dobrovolníků a podporovatelů. Poprvé jste o něm mohli slyšet v souvislosti s příchodem pandemie Covid-19 v březnu 2020. Zasahovali jsme také bezprostředně po tornádu na Hodonínsku a není tomu jinak ani v případě války na Ukrajině. Do Moravské Nové Vsi po tornádu jsme dorazili s velkou elektrocentrálou, která napájela centrum dobrovolníků na místní faře i celou přilehlou ulici, za méně než čtyřiadvacet hodin po katastrofě. V případě ruské invaze na Ukrajinu nebyla naše reakce o moc pomalejší. Válka začala 24. února a už další den odpoledne jsme byli na Ukrajině.

Nenahrazujeme zavedené velké humanitární organizace, nemáme ani podobné ambice. Soustředíme se na adresnou pomoc v prvních okamžicích a naší předností je rychlost. Profesionální uskupení, která zvládají pomoc v mnohem větším měřítku, potřebují na rozjetí více času. Řídíme se skautským heslem “Buď připraven” a pomáháme lidem překlenout první těžké okamžiky.

První den války, první dodávka na cestě

Shodou okolností se dva naši členové týden před válkou vrátili ze soukromé cesty po ukrajinské části Donbasu, kde navázali kontakt s místními skauty z města Kramatorsk. Ihned po vypuknutí invaze jsme tak mohli komunikovat s ukrajinskou stranou a dostávali potřebné aktuální informace o tom, co nejvíc potřebují. První dodávka naplněná po strop zdravotnickým materiálem vyrazila ze Zlína na Ukrajinu 24. února ve večerních hodinách. Na slovensko-ukrajinské hranici ještě nebyla nastavena žádná pravidla pro humanitární pomoc a doručit náklad se podařilo velmi rychle.

Další cesty na Ukrajinu byly komplikovanější, zejména ta druhá, kdy jsme jeli v koloně deseti vozidel. Museli jsme si vytvořit registraci v celním systému Evropské unie. Každá cesta byla jiná, protože pravidla pro převoz humanitární pomoci přes hranice se měnila denně. Na Ukrajinu jsme vozili léky, hygienické potřeby, potraviny, pleny i speciální materiál. Při zpáteční cestě jsme do České republiky vozili lidi prchající před válkou. V jednom případě jsme přes hranice transportovali i zraněného psa. Dostali jsme se i k netradičním činnostem. Jednou jsme tak například zajišťovali překlad komunikace mezi ukrajinskou novinářkou a kanceláří francouzského prezidenta Macrona.

Práce s rizikem

Vyhodnocování přijatelnosti rizik v jednotlivých situacích pro nás bylo něčím úplně novým. Zažívali jsme na Ukrajině okamžiky, které člověk nemá pod kontrolou, ať se snaží nebo připravuje sebevíc. Při jednom z nočních doručování pomoci se dvě naše dodávky nešťastně oddělily od policejního doprovodu a byly zastaveny hlídkou ukrajinské domobrany. Dva mladí kluci se zbraněmi donutili řidiče vystoupit z auta, prohledávali je a mířili na ně zbraněmi, protože je vyhodnotili jako možné diverzanty. Situaci naštěstí uklidnila hlídka řádné policie. Náročné byly i chvíle, kdy se vám v dodávce nedaří naladit žádnou hudbu, protože vysílání na všech kanálech nahradila siréna s upozorněním na hrozbu ze vzduchu v území, kterým zrovna projíždíte.

Sběrné místo, středobod naší sbírky

Abychom mohli vypravit tolik dodávek, nakládat humanitární pomoc dalším organizacím a v neposlední řadě i do vlaků, které s materiálem jely na Ukrajinu, potřebovali jsme získat prostory, kde bylo možné věci shromažďovat, třídit, balit a dočasně skladovat. Díky městu Zlín jsme získali sběrné místo na Zlínském zámku. Prostřídaly se tam desítky dobrovolníků a přišly tam stovky dárců z řad jednotlivců i firem a těm všem moc děkujeme za jejich pomoc.

V současné době už jsme sbírku v našem městě nechali na Červenému kříži, byť sami ještě občas nějakou tu dodávku s pomocí vypravujeme. Přeorientováváme se však tak jako ostatní skauti po celé republice na pomoc uprchlíkům v našem okolí a na práci s ukrajinskými dětmi, které si zaslouží navrátit alespoň kousek ztraceného dětství a pocitu bezpečí.

Jiří Robenek
zakladatel Skautského krizového centra Zlín

Standa: Pořádáme pravidelná sportovní odpoledne

Naše středisko řešilo, jakým způsobem můžeme pomoci ukrajinským uprchlíkům v místě našeho působení. Uspořádali jsme už humanitární sbírku, ale chtěli jsme udělat ještě něco víc. Máme jako středisko k dispozici rozsáhlý zahradní areál a věděli jsme, že mezi lidmi přicházejícími z Ukrajiny převažují maminky s dětmi. Rozhodli jsme se proto pořádat pro ně pravidelné sportovní aktivity. Abychom se mohli celé akci dostatečně věnovat, vybrali jsme pro ni dny, ve kterých nemáme vlastní schůzky.

Fotbal, ping pong a letadélka

Předpokládali jsme, že ukrajinské děti většinou nebudou znát skauting ani skautský program, a tak jsme zvolili aktivity, které jsou všem známé a mezi dětmi oblíbené. Tedy především fotbal, volejbal, stolní tenis, stolní fotbal a pro ty nejmenší omalovánky. Jako velmi oblíbená se nakonec ukázala papírová letadélka (někteří ukrajinští kluci je pojmenovali Bayraktar). Slovu fotbal rozumí děti snad ve všech jazycích, díky tomu tedy odpadla i část jazykové bariéry. Pro maminky ukrajinských dětí jsme na místě setkání připravili improvizovanou kavárnu s nejrůznějšími zákusky, které mohli přítomní konzumovat během celého sportovního odpoledne. S pečením a s provozem „kavárny“ nám pomohli rodiče našich členů, kteří se tohoto úkolu zhostili s velkým nadšením.

Zjisti, jak to vypadá

Na začátku našeho sportovního odpoledne probíhala jakási registrace účastníků. Kdo chtěl, mohl nám na místě nechat svoji emailovou adresu, abychom ho mohli v budoucnu kontaktovat s informacemi o dalších podobných akcích. Od jedné z maminek jsme se dozvěděli, že je v kontaktu s celou skupinou dalších maminek s dětmi. Ty se prozatím bály přijít, a tak vyslaly jen jednu z nich, aby nejdřív „prověřila terén“. Po dnešní účasti jim má dát vědět, jak to vypadá a zda je vhodné, aby přišly příště ve větším počtu. Je to zřejmě přirozené, že lidé v novém prostředí mají z lecčeho obavy. Všichni účastníci sportovního odpoledne, a to včetně našich skautů a skautek, dostali jmenovku. Snažili jsme se nerozlišovat mezi našimi a ukrajinskými dětmi a rozdání jmenovek mělo přispět k jejich rychlejšímu sblížení. Z ukrajinských dětí však ostych záhy spadl. Dost rychle se zapojily do všech disciplín, nejdřív do individuálních a k závěru i do kolektivních sportů. Bylo to moc příjemné sledovat, jak si i přes jazykové bariéry všechny děti společně hrají. Občas probíhaly debaty s pomocí rukou i nohou, protože ne všechny ukrajinské děti umí anglicky. Ty, co uměly, byly spíše výjimkou.

Za týden zase tady

Prvního sportovního odpoledne se napoprvé zúčastnilo asi deset ukrajinských dětí a deset rodičů nebo prarodičů. Někomu by se to mohlo zdát málo, vezmeme-li v úvahu čas a energii, které jsme vložili do propagace a přípravy celé akce. Nám to ale nevadí. Věříme, že už za týden se nás na místě sejde mnohem víc. Všichni účastníci nám slíbili, že příště rádi přijdou znovu a přivedou s sebou i další kamarády a známé. Už teď se tedy těšíme na příští pondělí a jsme moc zvědavi, jak to všechno dopadne.

Stanislav Míka – Standa
vedoucí 34. střediska Ostříž v Praze

Rozcestník skaut.cz/ukrajina

Všechny důležité materiály a aktuální informace související s válečnou situací na Ukrajině a skautskou činností najdete na webové stránce krizovatka.skaut.cz/ukrajina. Najdete zde mimo jiné informace o tom, jak se zapojit do pomoci, co už kde v současnosti dělají jednotlivé jednotky Junáka, jak můžete v oddílech pracovat s dětmi z rodin přicházejících z Ukrajiny nebo i materiály o tom, jak v současné situaci pečovat o duševní zdraví nás samotných i dětí v oddílech.  

Václav Zeman – Šík
Článek vyšel v dubnovém vydání časopisu Skautský svět (04/2022).