R55 byl jeden z mých impulsů pro „dělání novin“

S novinářkou Adélou Karáskovou Skoupou o jejích prvních novinářských zkušenostech v kmenovém časopisu.

Dnes již působíte několik let v redakcích celostátních médií. Po Hospodářských novinách je to nyní redakce Deníku N. Jak jste se k novinařině dostala, máte s ní zkušenost i z doby, kdy jste byla aktivní skautkou?

Jako malá světluška a skautka jsem byla vždycky ráda, když jsem mohla někde něco sepisovat – ať už do družinové kroniky, nebo na střediskové webovky, kde jsme informovali o proběhlých akcích. Nic jako družinový nebo oddílový časopis jsme ale tehdy neměli a sama jsem si ho netroufla založit. Ta pravá novinářská vášeň mě potkala až někdy kolem čtrnáctého roku, naplno se rozjela na vyšším stupni gymnázia. Tam jsme s kamarády dělali školní časopis (Kaktusss) i lokální internetové rádio DWD (Dance with the devil). A po jednom vydařeném táboře v roce 2009, který v podstatě položil základy našeho roverského kmene, jsem se v návalu euforie rozhodla rozjet i roverský občasník. Nazvali jsme ho R55, coby narážku na periodicitu – vycházel každých 55 dní. To byl pro nás zvládnutelný interval, abychom časopis při všech dalších povinnostech stihli dát dohromady, a taky aby se za tu dobu odehrálo něco zajímavého, o čem jsme mohli psát.

Co bylo obsahem toho časopisu a kdo se podílel na jeho přípravě?

Řekli jsme si, že to bude časopis „o nás pro nás" a podle toho také vypadal. Nepatřili jsme zrovna k zádumčivým a vážným roverským kmenům, což je i vidět na pestrobarevných stránkách plných vtipů, žertovných fotek, receptů, nebo pojednání o cestách. Chtěli jsme, aby nás časopis hlavně pobavil, udělal nám radost, umožnil nám zavzpomínat na proběhlé akce a informovat o těch budoucích. A někdy jsme se o členech kmene díky dotazníkům a rozhovorům dozvěděli i něco nového a nečekaného.

Drželi jsme poměrně jasnou strukturu, články jsme rámovali do rubrik: Život kmene, Vzpomínky na akce, Cestování, Vaření, Reakce na akce, Anketa, Kultura, Slova starších, Zábava. Vydali jsme všeho všudy tři čísla. Což zhruba pokrývá dobu, kdy měl náš roverský kmen největší náboj – kdy pro nás starší skauti organizovali akce, na které jsme hojně chodili. A živelně vznikaly i další výlety a setkání, protože se zatím velká část roverů držela ve svém rodném městě, nebo do něj pravidelně dojížděla ze škol. 

Co obnášela role šéfredaktorky časopisu?

Jako šéfredaktorka jsem měla na starosti hlavně kompletování článků, což byla při zaneprázdněnosti členů kmene spíš méně příjemná povinnost. Vzpomínám si ale, že mě hodně bavily redakční rady, kdy jsme se sešli s jednotlivými šéfy rubrik, vymýšleli témata a hodně se u toho nasmáli. Možná tam vzniklo nadšení pro „dělání novin". Vzpomínám si ještě na ten hrdý pocit, kdy jsme časopis ještě teplý rozdávali ostatním. Dnes bych ho asi kompletně přeeditovala a přepsala. Když jsem do něj teď po letech kvůli tomuto článku nahlédla, zalily mě příjemné vzpomínky na akce i na roverskou bezstarostnost, nadšenost a neustálou připravenost k nějakému dobrodružství. 

Foto: Gabriel Kuchta (Deník N)

Odnesla jste si ze skautských let a akcí i nějakou další zkušenost pro následnou práci novinářky?

Naše středisko se vyznačovalo také tím, že oplývalo řadou technicky zdatných jedinců. Takže kromě časopisu jsme jako vedoucí vytvářeli také táborovou televizi. Kluci sehnali baterii od traktoru, kterou nabíjeli vlastnoručně vyrobenými solárními panely. Všechno táborové dění tak natáčeli na kamery, nebo jsme přímo inscenovali vlastní pořady, a ve volných chvílích a po večerech pak videa stříhali a exportovali. Večer se pak všichni sešli na hřišti a promítali si „TV Kvíčalka" (podle názvu našeho tábořiště) nebo například „TV Totem". Bavilo nás vymýšlení různých televizních pořadů – zahráli jsme si například televizní Taxik, kdy jsme namontovali gopro kameru na dvoukolák, kde vždy cestoval moderátor a soutěžící – účastník tábora. Nebo jsme natočili alternativní hudební klipy k tehdejším hitům. Tohle všechno patřilo k věcem, které mě ve skautu nejvíc bavily, což mě zřejmě přivedlo i ke studiu žurnalistiky a následné profesi novinářky. Do své současné práce jsem si ze skautské novinařiny odnesla i poznatek, že je důležité vybrat si téma, které člověka bude bavit. Pak to půjde skoro samo. A taky ten správný tým. Václav Zeman – Šík Článek vyšel v únorovém vydání časopisu Skautský svět (02/2022).