Příspěvky

Tábory a oddíly dnes: Co by o nich řekli skauti první republiky?

Obrázek
Představme si, co by říkali skauti první republiky o táboření a oddílovém programu dnešních skautů a skautek. Využijme tu představu pro zamyšlení nad tím, co z jejich doby využívat i dnes. Na posledním Setkání výchovných zpravodajů jsme uvedli program vycházející z jednoduché otázky: Co by si pomysleli první skauti, kdyby se ocitli na dnešním skautském táboře? Dnešní skauting je bezesporu hodně jiný než skauting před sto lety, ale hodně se změnila i společnost. Nechceme romantizovat minulost, nechceme vyčítat dnešním oddílům, že něco dělají jinak než původní skauti. Chceme nastavit zrcadlo těm, kdo chtějí pochopit, jak moc se skauting od svého vzniku posunul. A každý, ať si posoudí sám, jestli by něco z toho zmizelého přeci jen nemělo smysl a význam i v dnešní době. Píšeme hlavně o „skautech”, protože skautky tvořily před sto lety teprve necelou desetinu členů skautského hnutí v našich zemích. Podívejme se tedy už na to, co by asi běželo hlavou prvorepublikovým skautům při setkání s na...
Okomentovat
Další informace

Když skautují rodiny

Obrázek
Podoby a formy rodinného skautování jsou opravdu rozmanité. Představujeme vám zkušenosti a tipy několika rodičů, kteří se do něj s dětmi pustili.  V organizačním řádu máme pevně definované takzvané kluby rodinného skautingu. V naší skautské organizaci funguje řada dalších uskupení, která se vnímají jako rodinný skauting. Může jít třeba o některé kluby dospělých, oddíly benjamínků, neformální party vzniklé ze skautských týmů nebo fungující kolem středisek i party přátel dříve aktivních skautů a jejich neskautských přátel. Všechny přinášejí svým členům i organizaci mnoho dobrého – výchovu a vyžití dětí, seberealizaci dospělých a zachování jejich kontaktu se skautingem a v případě rozhodnutí stát se dospělým nováčkem i případné rozšíření členské základny. Několik dospělých skautů a skautek, kteří jsou dnes různými způsoby a v různých formách zapojeni do aktivit rodinného skautingu, se s námi v tomto článku podělilo o své zkušenosti a tipy. Pokud uvažujete o „rozjetí” podobné party pro...
Okomentovat
Další informace

K silnějším vztahům cestou nenásilné komunikace /rozhovor s P. Sucháčkem/

Obrázek
S Petrem Sucháčkem o nenásilné komunikaci, možnostech jejího využití ve skautské výchově i tom, jak přijímat spory jako příležitost, která nás může posílit. K tématu nenásilné komunikace ses dostal už v roce 2012. Jaké byly tvé první kroky v jejím využití v běžném a profesním životě?   V té době jsem studoval pedagogiku a byl jsem zapálený do přednášek a workshopů Ondráše Přibyly. Jednou z jeho akcí byl experimentální workshop o nenásilné komunikaci. V té době jsem netušil, co to je, ale vedl to Ondráš, proto jsem do toho šel. Ví se o mně, že krom obličejů si toho moc nepamatuji, ale přesto mám tento workshop vypálený do mozku. Přesně si pamatuji, jak rozházel asi 60 karet s různými pocity po stole. Byl jsem velmi překvapený, že vůbec existuje tolik slov k popisu toho, jak se cítím. Dnes už vím, že se to nazývá „napojení na sebe“ a je to jeden z pilířů nenásilné komunikace. Nadchlo mě to a začal jsem objevovat, co šlo. První tři až čtyři roky to byla spíše cesta k sobě samému: k po...
Okomentovat
Další informace

Nastavujeme studujícím překážky (rozhovor s J. Najbertem z Přírodní školy)

Obrázek
S učitelem dějepisu a občanské výchovy, nominantem ceny Global Teacher Prize Jaroslavem Najbertem o roli školy ve výchově, o střetu hodnot mezi rodiči a školou a o práci s těmi, kdo sdílené hodnoty podkopávají.  Opakovaně jsem se setkal s tvrzením, že Přírodní škola má svými metodami hodně blízko ke skautskému oddílu.  Když jsem do Přírodní školy v roce 2011 nastoupil, mluvilo se o ní v nadsázce jako o skautském oddílu s maturitou. Od té doby se hodně změnilo. Já skautem nejsem a nikdy jsem nebyl, ale pro moje působení na Přírodní škole byla důležitá zkušenost s neformálním vzděláváním, kterou jsem získal při přípravě adaptačních kurzů a vrstevnickém učení na gymnáziu v Poličce. Pokud se nemýlím, není skauty ani většina našich studujících a žádný z vyučujících není aktivním skautem.  Přesto máme se skautingem hodně společného. Několik týdnů školního roku trávíme projekty mimo školu, vše vrcholí červnovou expedicí, kde se studenty bádáme přímo v terénu. Děti jsou organizov...
Okomentovat
Další informace

Všichni tady umřeme, ale hlavně u toho nebrečte /L. Pospíšil v rubrice Výchovné výzvy dneška/

Obrázek
Další ze série zamyšlení o výchovných výzvách dneška sepsal skaut a vzdělavatel Libor Pospíšil.   Inspirativní osobnosti věnující se i oblastem výchovy a vzdělávání odpovídají v sérii krátkých úvah na tyto otázky redakce Skautského světa: Jaká je podle Vás největší výzva dnešní doby při výchově dětí? A pokud jste sami rodiči, jak se Vám daří ji zvládat?  Úvod Každý kalendářní měsíc v roce je vždy tím nejteplejším v historii. Doba je tak rychlá, že nejobdivovanější ctností začala být odolnost. Digitální prostředí nás propojuje, ale taky nás dělá osamocenými a soustředěnými na nesprávné věci. Žijeme ve státě, ve kterém jakoby se už třicet let věřilo, že k vyřešení klíčových nedostatků vzdělávacího systému stačí jen jejich popis. Slušné bydlení je nedostupné pro čím dál víc rodin. Dětská psychologická a psychiatrická péče prostě není – v jakékoliv kvalitě. „Všichni tady umřeme.“ Chtělo by se nadějeplně říct po vzoru názvu jednoho skvělého pořadu. Všichni tady sice umřeme, ale hla...
Okomentovat
Další informace

Rizika při skautování a jak jim předcházet

Obrázek
Zdravá organizace se dokáže učit z vlastních chyb. Vyhodnocuje nehody, přijímá nápravná opatření a připravuje své členy na rizika, se kterými se při činnosti mohou setkávat. Má v ní panovat kultura sdílené chyby. Jak jsme na tom v té naší?  “Naše světlušky si během Závodu vlčat a světlušek začaly pochutnávat na medvědím česneku,” začal nám na lesní škole u oběda vyprávět Okoun, jeden z účastníků (jeho jméno jsme z důvodu zachování anonymity pozměnili). “Ani jim nebylo divné, že listy nevoní ani nechutnají po česneku. Ty červené kuličky, co na medvědím česneku obvykle nerostou, naštěstí nejedly. Že se napásly konvalinek, se naštěstí zjistilo hned na dalším stanovišti, kde měly poznávat byliny. Několik z nich odvezla rychlá, alespoň si vyzkoušely, jaké je pumpování žaludku.”   (Foto: Zuzana Havlínová - Pipla) Kromě soucitných úsměvů vyvolala Okounova historka u spolustolovníků také touhu sdílet další přešlapy. Téma hovoru mi hned rozblikalo pomyslné kontrolky v hlavě. Už několi...
Okomentovat
Další informace